Lékaři se rozhodli odpojit ženu od přístrojů životní podpory: manžel se naklonil, aby se s ní rozloučil, ale pak si všiml něčeho strašného

— Omlouvám se, pane, — tiše řekl lékař, — ale vaše žena se už nejspíš nikdy neprobudí. Je to pro ni příliš těžké. Je třeba podepsat dokumenty, abychom mohli přístroje odpojit.

Muž, jen s obtížemi zadržující slzy, se díval na svou ženu.

— Pane doktore… ale co když přece jen existuje aspoň malá šance? Neměli bychom ještě počkat?

Lékař zakroutil hlavou.

— Nemá to smysl. Dýchá jen díky přístrojům. Chápu, jak vás to bolí… Ale věřte, pro ni je to ještě horší. Musíte ji nechat odejít.

Tato slova zazněla jako rozsudek. Muž ji miloval víc než cokoli na světě. Po nehodě se jeho život navždy změnil. Už téměř dva měsíce neopouštěl její lůžko — přespával v nemocnici, držel ji za ruku, vyprávěl jí o dětech, o domově, o životě, který na ni čekal.

Doma na ni čekali dva synové, kteří se každý den ptali:

— Tati, probudí se máma? Vrátí se k nám?

A on, utíraje si slzy, odpovídal:

— Samozřejmě, kluci, musíme věřit.

Ale víra slábla. A pak přišel den, kdy lékaři vyslovili definitivní verdikt. Muž podepsal papíry, i když se mu ruce tak třásly, že sotva udržel pero. Přístroje odpojili. V místnosti zazněl pronikavý signál a pak nastalo nesnesitelné ticho.

Pevně objal ženinu ruku, přitiskl rty k jejím prstům a zašeptal:

— Navždy tě budu milovat. Jsi ta nejlepší manželka a matka. Odpočívej, drahá. Dětem povím, jak úžasnou měly maminku.

Naklonil se, aby ji políbil na čelo… a najednou ztuhl. Jeho oči se hrůzou rozšířily. Muž si všiml toho…

Žena dál dýchala. Nejprve sotva znatelně, pak hlouběji, jako by si její plíce samy našly cestu zpět k životu. Přístroje byly odpojené už několik minut, ale její hruď se zvedala a klesala v rytmu dechu.

— To… není možné… — zašeptal jeden z lékařů.

Ale byla to skutečnost. Dýchala sama. To mohlo znamenat jen jedno: její tělo bojovalo, nevzdalo se.

Muž plakal, objímal ji a volal jejím jménem.

— Miláčku, slyšíš mě? Vrátila ses… Věděl jsem, že jsi silná. Věřil jsem!

Lékaři okamžitě zahájili resuscitační postupy, zkontrolovali všechny hodnoty. A i když ji čekala dlouhá a těžká rehabilitace, stal se zázrak: žena se vrátila k životu.

O několik týdnů později poprvé otevřela oči. Její pohled byl slabý, ale zářilo v něm to nejdůležitější — byla tu.

Muž držel její ruku a s úsměvem skrze slzy řekl:

— Vítej doma, má lásko.