Dnes byl manažer restaurace podrážděný a bez jakéhokoli vážného důvodu vyhodil z podniku ženu, kterou neznal. Když se následující den ukázalo, kým tato žena ve skutečnosti je, manažer oněměl.

Ten večer byl manažer velmi rozladěný na své zaměstnance, ale ne proto, že by pracovali špatně – restaurace byla přeplněná a on kvůli vysokému tlaku neprávem obviňoval personál.

Když se u dveří objevila starší žena a klidně požádala, aby jí dovolili na chvíli se ukrýt před deštěm, než vyjde ven, nenechal ji ani domluvit.

Rázně ji přerušil a řekl, že sem nepatří, protože hosté by mohli „nesprávně pochopit“ její přítomnost. Žena se jen nesměle usmála a zopakovala, že je ochotná si alespoň objednat šálek čaje, jen aby déšť trochu polevil. On jí ale hrubě ukázal cestu ven.

Následující den se vše obrátilo vzhůru nohama. Po probdělé noci vstoupil unavený manažer do sálu a zůstal stát: ta samá žena seděla u stolu v rohu spolu s majitelem restaurace.

Volně spolu hovořili, jako by byli dlouholetí přátelé, a smáli se jako dávní kolegové. Majitel si všiml zmateného manažera a pozval ho k sobě.

V očích manažera se zablesklo znepokojení – chápal, že rozhovor bude vážný.

To, co mu majitel restaurace řekl poté, však zasáhlo mnohem silněji, než by si kdy dokázal představit.

Manažer se pokusil obhájit s tím, že jednal v zájmu hostů a restaurace, ale majitel se na něj jen pozorně podíval.

Pak tiše, ale rozhodně řekl:
„Tato žena není jen obyčejný host.

Linda je dlouholetá partnerka naší společnosti a člověk, s nímž konzultuji nejdůležitější rozhodnutí. Včera sledovala tvou reakci.“

Srdce manažera se stáhlo: všechny jeho činy byly pod drobnohledem a jeho hrubost nevypadala jen jako nezdvořilost, ale jako naprostý neprofesionalismus. Majitel pokračoval:

„Neuvědomuješ si, jak důležité je být zdvořilý a respektovat každého, kdo vstoupí do této restaurace.

I když máš mnoho práce, tvým úkolem není odrazovat, ale vítat.“

Linda se usmála, jako by potvrzovala slova majitele. Manažer cítil, jak se v něm mísí stud a úzkost s úlevou – nejhorší trest ho teprve čekal, ale lekce byla neocenitelná.

Když vyšel z kanceláře, zdálo se mu, že restaurace je úplně jiné místo.

Pochopil: někdy jediný okamžik nepozornosti může změnit nejen dojem hostů, ale i vlastní budoucnost.

A od té chvíle, kdykoli otevřel dveře, myslel na to, že respekt a trpělivost nejsou jen pravidla, ale základ důvěry a skutečné pověsti.