Jednoho obyčejného dne, kdy slunce zářilo nad horizontem a moře působilo klidně, vyplula skupina rybářů na volné vody. Vítr si pohrával s plachtami, na lodích zněl smích a hovory. Všechno probíhalo jako vždy — háčky ve vodě, čekání na úlovek, pomalé rozhovory o životě.

Náhle si jeden z rybářů, který se nahnul přes okraj, všiml v hlubině temného stínu. Nejprve si myslel, že jde o velké hejno ryb, ale když se stín začal zvedat k hladině, zachvátil ho ledový strach.

Z vody se vynořil obrovský žralok a otevřel tlamu tak široce, že by se do ní vešla celá loď.

Rybáři byli přesvědčeni, že žralok zaútočí, a v panice zakřičeli. Jeden z nich strachem pustil prut do vody, jiný se chytil záchranného kruhu. Srdce jim bušila, adrenalin zastřel rozum. Ale brzy si všimli, že něco není v pořádku.

Predátor kroužil kolem, snažil se otevřít čelisti ještě více, a tehdy rybáři spatřili uvnitř jeho tlamy něco zvláštního.

Nebyly to ani zuby, ani zbytky kořisti. Když se žralok otočil bokem, zahlédli v jeho hrdle cáry rybářských sítí, háčky a kovové části, které uvízly hluboko uvnitř. Zřejmě se při lovu zapletl a teď se zmítal v zoufalství.

Rybáři se na sebe podívali. Strach vystřídal soucit. Před nimi nestál jen nebezpečný predátor, ale také oběť lidské bezohlednosti.

Jeden z mužů, dodávaje si odvahu, vytáhl dlouhý hák s lanem. S nasazením vlastního života se pokusili vytáhnout část sítí, zatímco žralok zoufale bil ocasem o vodu.

Podařilo se jim uvolnit jen část, a žralok, polekaný a vyčerpaný, zmizel v hlubinách. Loď zůstala nepoškozená, ale rybáři ještě dlouho mlčeli a hleděli na klidnou hladinu moře.

Každý z nich pochopil: oceán má svá tajemství. A ne vždy je nejděsivější právě žraločí chrup. Někdy nejvíc děsí to, co se skrývá uvnitř — a na čem má podíl samotný člověk.