Už uplynulo půl roku od doby, kdy vdovec přišel o svou ženu. Jeho život už neměl stejný smysl. Každé ráno se probouzel v prázdném bytě, kde na něj vše připomínalo její přítomnost – její šálek v kuchyni, šála na věšáku, její parfém, jehož vůně se stále vznášela ve vzduchu.
Nejdůležitějším rituálem se však stala neděle. Každou neděli chodil na hřbitov a nosil červené růže – ty, které milovala za svého života. Pokládal je u pomníku a dlouho seděl vedle, jako by si s ní povídal.
Ale tři týdny po sobě si všiml něčeho zvláštního: květiny, které přinesl své ženě, mizely. Neuvadlé, neodnesené – prostě zmizely.
V zoufalství se obrátil na hrobníka:
— Neviděl jste náhodou, kdo bere květiny z tohoto hrobu?
Starý muž pokrčil rameny:
— Nikdo jsem neviděl. A není to moje věc. Chcete-li vědět, musíte si to zjistit sami.
Vdovec pochopil, že bude muset jednat sám. Koupil malou kameru a umístil ji u pomníku. Večer spustil nahrávání a zůstal zaražen tím, co uviděl.
Na obrazovce byla asi osmiletá dívka. Přistoupila k hrobu, vzala jeho kytici a rychle odešla. Ale kam a proč – kamera nezaznamenala.
Muž sledoval záznam znovu a znovu, snažil se najít odpověď, ale nemohl pochopit, co se děje. Proč by dítě chtělo cizí květiny?
To ho trápilo celý týden.
A přišla další neděle. Opět přišel s kyticí. A najednou ji uviděl – tu malou dívku. Stála u sousedního hrobu a držela v rukou staré uvadlé růže. Vdovec se opatrně přiblížil:
— Dívko… jsi to ty, kdo bere květiny z tohoto hrobu?
Dítě se leklo a chtělo utéct, ale on ji jemně zastavil.
— Neboj se, nezlobím se. Jen mi řekni – proč?
Dívka sklopila hlavu a zašeptala:
— Mám tu brášku. Zemřel na jaře. Maminka nemůže kupovat květiny. A já nechci, aby ležel sám… Myslela jsem, že teta s krásného hrobu se nebude zlobit, když vezmu její květiny.
Srdce vdovce se sevřelo. Dlouho mlčel, nevěděl, co říct.
Příště přinesl dvě kytice. Jednu pro svou ženu, druhou pro chlapce. Když dívka uviděla, co udělal, oči se jí rozzářily štěstím.
— Děkuju, strejdo, — řekla, tisknouce květiny k sobě. — Teď už nikdy nebude sám.