Když si srdce vybírá.
— Romane, Románku, máme dvojčata! – plakala Tereza do sluchátka, – Jsou tak malinká, jen po 2,5 kila, ale zdravá, všechno je v pořádku!
— Na ultrazvuku přece říkali, že dvojčata, – zamručel manžel, – kluci?
— Ano, chlapci, jsou tak krásní! – slzy radosti tekly z očí mladé maminky. Konečně držela v náručí své děti…
…Těhotenství bylo pro Terezu těžkou zkouškou. Především proto, že otec jejích dětí, Roman, byl zpočátku proti jejich narození.
Tereza s Romanem spolu pracovali: dívka jako účetní a chlapec jako řidič v malé firmě. Ne že by mezi nimi vzplála všepohlcující vášeň nebo láska: prostě byli mladí a často se vídali. Tak vznikl jejich vztah. Navíc Roman se předtím rozešel se svou snoubenkou Lindou, se kterou už měli stanovené datum svatby: Linda mu byla nevěrná s jejich společným známým Alešem. Roman se to dozvěděl (přesněji – viděl, jak se snoubenka v autě líbá s přítelem) – svatba se samozřejmě zrušila.
A tak hledal možnost zapomenout a odvést myšlenky. Tereza, naivní dvacetiletá dívka, absolventka místní školy, se ocitla ve správný čas na správném místě.
Tereza nikdy nebyla u mužů příliš populární: jasně zrzavé vlasy trčící na všechny strany a pihy po celém obličeji ji dělaly podobnou Pippi Dlouhé punčoše, k tomu navíc – nadváha, se kterou dívka bojovala už od školy s proměnlivým úspěchem. Někdy vyhrála ona, někdy dorty a čokolády.
Roman byl první muž, se kterým navázala opravdový, dlouhodobý vztah. Samozřejmě se Tereza vrhla do vztahu po hlavě, zamilovaná celou duší…
Brzy zjistila, že čeká dítě.
— Terezo, my nejsme připraveni, – snažil se ji přesvědčit Roman, – máme jen malý byt, pracuji řidičem, plat mám malý, vždyť ani tebe nemiluji!
— Ale vždyť jsme rodina… — šeptala Tereza.
Ale Roman trval na svém: dítě nepotřebují.
Avšak Tereza byla pevně rozhodnutá dítě si nechat.
— Tak jak chceš! – rozhodl Roman a odstěhoval se k rodičům.
Tereza zůstala sama.
Bylo těžké snášet těhotenství, lékaři ji dokonce varovali, že ho nemusí zvládnout, ale ona pevně věřila: všechno bude dobré.
V tu chvíli jí byla velkou oporou její přítelkyně Katka. Tereza jí vyprávěla vše, co ji tížilo na srdci, a Katka ji vždy podporovala:
— Neboj se, zvládneš to! A Roman se ještě vrátí!
A tak i bylo. Když Tereza porodila dvojčata – Karla a Josefa, Roman přišel do porodnice. A když uviděl své syny, jeho srdce se roztáhlo.
— Jsou tak podobní mně! – zasmál se šťastně, – Terezo, odpusť mi, chci být s tebou!
Slzy štěstí tekly z očí Terezy: jejich rodina se znovu spojila.
Život se začal usazovat. Roman se upřímně staral o děti, hodně pomáhal Tereze, dokonce začal vydělávat více. Zdálo se, že štěstí už je pevně v jejich rukou.
Ale netrvalo dlouho.
Jednoho dne se Roman setkal s Lindou. Byla stále krásná, upravená, věděla, jak se zaujmout. A Roman se znovu nechal svést.
— Chyběl jsi mi, – šeptala Linda, – zapomeň na svou Terezu, vrať se ke mně!
Roman se ocitl v zajetí vášní. A znovu opustil Terezu s dětmi.
Tereza tuto ránu nesla velmi těžce. V noci plakala do polštáře, ale ve dne se snažila být veselá kvůli synům.
Katka ji podporovala, jak jen mohla. Přicházela, hlídala děti, rozveselovala Terezu.
A Roman se mezitím usadil u Lindy. Zpočátku byl opojený její krásou a lehkostí, ale brzy pochopil: Linda neumí vařit, nechce uklízet, stále jen požaduje dárky a zábavu.
Roman se začal nudit. A stále častěji vzpomínal na Terezu, na to, jak se smála, když se dívala na děti, jak mu vařila večeři, jak se o něj starala…
Když jednoho dne náhodou zahlédl, jak Tereza kráčí po ulici s Karlem a Josefem, v jeho srdci něco škublo.
— Bože, jak je krásná! – pomyslel si Roman, – A jak vyrostli moji synové!
A tehdy Roman pochopil: jeho pravé štěstí je tam, kde jsou Tereza a jejich děti.
Nebyla to snadná cesta. Tereza mu nemohla hned odpustit, příliš hluboká byla její zranění. Ale Roman to vzdal? Ne! Přicházel, pomáhal, ukazoval svou lásku a oddanost.
A jednoho dne Tereza přece jen otevřela své srdce.
…
— Poslouchej, Romane, – Marta Novotná pozorovala z okna, jak syn vyhazuje Karla a Josefa do vzduchu, přičemž se kluci i Roman s Terezou od srdce smáli, – myslím, že se u nich všechno ještě může spravit!
— Není mu lehko s Lindou! – souhlasil Viktor Dvořák, – Jedna věc je se bavit, a něco jiného společně žít. Ona je taková dáma – chce peníze, a Roman je hrdý, že prý budeme utrácet jen to, co vydělám. Chtěla by sem – k nám do domu. A syn ji tam nevede. Tak se hádají. To mi Roman sám říkal.
…
„Láska – to je to nejdůležitější! Moje láska zachránila naše manželství!“ – myslela si Tereza, když se tulila v náručí manžela. Ještě stále nemohla uvěřit svému štěstí.
Každá z těchto žen měla po svém pravdu…