Zachránila jsem a přijala zatoulaného psa, ale po několika dnech se začal chovat podivně — pak jsem objevila strašlivou pravdu a hořce litovala svého dobrého skutku

Vždy mi říkali, že člověk má pomáhat ostatním – ať už lidem nebo zvířatům. Celý život jsem se tím řídila. Ale jednoho dne se všechno změnilo.

Jednoho večera, když jsem se vracela domů, jsem u silnice zahlédla psa. Velký německý ovčák seděl schoulený do sebe a jeho zoufalý pohled mi sevřel srdce. Vypadal hladově a promrzle. Bez váhání jsem zastavila a zavolala ho. Pes se ke mně okamžitě přiblížil a poslušně si sedl k nohám. Pomyslela jsem si: „Tak, mám nového přítele.“

První den proběhl dobře. Hltal jídlo, které jsem mu dala, a pak se stočil do klubíčka na rohožce u dveří a usnul. Měla jsem dobrý pocit, že jsem udělala něco správného.

Ale po několika dnech jsem si začala všímat zvláštních věcí.

Nejdřív se zdálo, že se vyhýbá vodě. Naplnila jsem mu misku, ale skoro se jí nedotkl. Říkala jsem si – asi stres, nebo změna prostředí.

Další den byl pes neklidný: bezdůvodně pobíhal po bytě, drápal dveře a náhle se zastavoval, jako by něco slyšel.

Někdy seděl dlouho nehnutě a upřeně na mě zíral zvláštním, napjatým pohledem. A v noci byl neklidný – náhle vstával, vrčel do prázdna nebo začal zuřivě kroužit po místnosti.

Snažila jsem se najít rozumné vysvětlení: „Možná se bojí v novém domově? Možná hledá svého pána?“ Uklidňovala jsem se tím, že to brzy přejde.

Ale jednoho rána se stalo něco, co převrátilo můj život vzhůru nohama.

Naklonila jsem se k němu, abych ho pohladila, a v tu chvíli se mi zakousl do ruky. Všechno se odehrálo tak rychle, že jsem si to ani neuvědomila – kousl mě.

Když jsem šla k lékaři, dozvěděla jsem se strašlivou zprávu: pes byl nakažený vzteklinou. A co bylo nejhorší – mohl být nemocný už od samého začátku.

Teď mě čeká dlouhá léčba, téměř celý rok terapie. A po celou tu dobu si budu pamatovat ten pohled, tu noc a ten osudný kousanec.

Vždycky jsem milovala psy, ale po téhle zkušenosti se ve mně usadil tak hluboký strach, že nevím, jestli jim někdy dokážu znovu důvěřovat.