Malé dítě až do samotného konce nemohlo uvěřit, že jeho otec už není naživu, a nehnulo se od jeho rakve. Když se pravda ukázala, všichni zůstali v šoku.

Malá osmiletá dívka stála vedle otcovy rakve, jako by si nikoho kolem sebe nevšímala. Držela ruce na okraji rakve a upřeně hleděla dovnitř.

Matka se ji několikrát pokusila odvést, ale dívka tvrdohlavě zůstávala na místě. Neplakala, nic neříkala – jen tiše sledovala.

Hosté přicházeli, skláněli se, aby vyjádřili soustrast, a odcházeli, ale dítě se ani nepohnulo. Jediné, o co požádala, byla malá židlička, aby mohla být blíž otci.

Večer se dospělí začali znepokojovat: dívka nejedla, nemluvila, jen seděla a dívala se, jako by na něco důležitého čekala.

Nikdo si nevšiml, kdy se postavila na židli, opatrně vlezla do rakve a lehla si vedle otce. Ovinula kolem něj ruku a přitulila se, jako by něco cítila. Babička, když to uviděla, vykřikla a všichni dospělí se seběhli k rakvi.

Nejdřív si mysleli, že dívka omdlela, ale pak pochopili pravdu: dítě chtělo být se svým otcem v jeho posledních chvílích, jako by rozloučení nemělo být slovy, ale dotekem.

Místnost se naplnila tichem, těžším než jakýkoli křik. Tento okamžik zůstal navždy v paměti všech přítomných jako zvláštní a dojemné rozloučení, plné upřímných emocí, které nelze vyjádřit slovy.

Ale tím to neskončilo: v noci dívka ani na chvíli neodešla od rakve. Když k ní matka přišla a zeptala se, proč neodchází od otce, dítě odpovědělo, že otec žije a jen spí.

Matka řekla, že to není možné:
— Tvůj otec už s námi není, teď jsme na jeho pohřební ceremonii.

Ale dívka znovu řekla něco, co šokovalo matku i všechny přítomné.

Dítě řeklo, že otec nezemřel a že ho vidělo ráno.
Všichni byli v šoku — pohledy ztuhly a matka se snažila dítě uklidnit, že to není možné.

Dítě však trvalo na svém, když se dveře místnosti otevřely a dovnitř vešel muž.

— Podívejte, to je on! — zvolalo dítě a všichni zůstali stát jako přikovaní. Matka k muži přistoupila, dotkla se ho a ujistila se, že to není vidina — byl to skutečný člověk.

Po rozhovoru se ale ukázalo, že ten muž není její manžel, nýbrž jeho bratr, o kterém nikdo nevěděl, protože spolu nikdy neudržovali kontakt.

Přišel jen proto, aby se rozloučil se svým bratrem, když se dozvěděl o jeho smrti.

Teprve tehdy všichni pochopili, že dítě nelhalo — opravdu muže vidělo, jen to nebyl ten, koho všichni očekávali.

Den smrti otce dítěte se tak stal i dnem jiného odhalení.

Muž, který se tehdy objevil, se stal neodmyslitelnou součástí jejich rodiny a začal se o ni starat místo svého bratra.