Od narození byli chlapec a jeho německý ovčák nerozluční. Běhali spolu po dvoře, váleli se v trávě, hráli si s míčem a pak spolu sledovali pohádky.

Pes trpělivě snášel, když mu malý tahal za uši nebo lezl po zádech, a jen vrtěl ocasem – jasné znamení, že to byl jeho nejlepší přítel.

Pro rodiče to bylo štěstí: dítě bylo stále zabavené a veselé a pes byl věrný ochránce a spolehlivý společník.

Jednoho dne ale, unaveni z her, pes a chlapec usnuli přímo na pohovce. Malý sevřel svého psa v náručí, s tváří přitisknutou k jeho srsti.

Rodiče nahlédli do pokoje, usmáli se – pohled to byl něžný a klidný. Dokonce si tento okamžik vyfotili a šli spát s jistotou, že je vše v pořádku.

V noci se matka probudila a šla zkontrolovat – dítě skutečně spalo klidně, pes ležel vedle něj, zahříván jeho objetím. Ale ráno, když chtěla probudit svého syna, ztuhla hrůzou při tom, co uviděla

Chlapcovo hrdlo bylo silně oteklé, rty měl modré a dýchání bylo nepravidelné. Šlo o akutní alergickou reakci – způsobenou dlouhodobým kontaktem se srstí a slinami zvířete.

Dítě bylo zachráněno doslova zázrakem – jen díky tomu, že rodiče včas zavolali záchranku.

Později lékaři vysvětlili: i když je zvíře čisté, očkované a zdravé, alergie se u dítěte může objevit náhle a mít velmi vážný průběh.

U malých dětí jsou dýchací cesty velmi úzké a i mírný otok může způsobit dušení. Nechat dítě spát celou noc v těsném kontaktu se zvířetem je proto nebezpečné.

Rodiče museli uznat, že láska a přátelství jsou krásné, ale zdraví jejich dítěte je na prvním místě.

Od té doby už nikdy nenechali syna a psa spát spolu bez dozoru a ostatním rodinám doporučili:

• pravidelně testovat děti na alergie,
• dbát na čistotu zvířecí srsti,
• a nikdy nenechávat malé děti o samotě se zvířaty – ani s těmi nejklidnějšími a nejmilejšími.

Někdy může i malá chyba stát příliš mnoho.