Seznamovala jsem se s ním na seznamce. Připadal mi jako ten muž, kterého jsem tak dlouho čekala: kultivovaný, zdvořilý, uměl krásně psát, okouzlovat slovy.
Na první schůzce mě muž nazval tlustou a ubohou a ponižoval mě před všemi v restauraci: ale moje pomsta ho nechala litovat všeho
Mohly jsme si psát celé hodiny a já jsem se přistihla, že se při čtení jeho zpráv usmívám na obrazovku telefonu. U něj jsem se cítila potřebná, výjimečná.
Když mě konečně pozval na rande, souhlasila jsem bez váhání. Srdce mi bušilo, pečlivě jsem se připravovala: vybrala jsem si své nejlepší šaty, natočila vlasy, udělala make-up. Myslela jsem, že ten večer mi změní život.
Vstoupila jsem do restaurace s lehkým úsměvem a snažila se působit sebejistě. Ale jakmile jsem ho spatřila u stolku, všechno se změnilo. Přivítal mě ne radostí ani teplem, ale dlouhým pohrdavým pohledem, který mi sjel od hlavy až k patě. V očích měl chlad a odpor, jako by přede mnou nestála žena, ale něco nepříjemného.
Cítila jsem, jak se mi chvějí ruce, přesto jsem přistoupila ke stolu a snažila se nic nedávat najevo. On ani nepokusil skrývat své rozpoložení.
Na první schůzce mě muž nazval tlustou a ubohou a ponižoval mě před všemi v restauraci: ale moje pomsta ho nechala litovat všeho
„Co jsi to na sebe navlékla?“ zkřivil se a prohlížel mé šaty. „Všude ti všechno trčí, břicho je vidět. Nevadí ti to?“
Ztuhla jsem, v hrudi to jako by se mi zlomilo.
„Vzala jsem si to nejlepší, co mám,“ odpověděla jsem tiše.
On se začal hlasitě smát tak, že se na nás otočili sousedé v sále.
„Tohle je teda to tvoje nejlepší? Pane bože, pak se bojím si představit, co máš na sobě jinde za hadry.“
Stála jsem tam a cítila, jak se mi do očí derou slzy, ale on nepřestával:
„Proč jsi mi vůbec psala? Myslíš si, že takoví jako já chodí s takovými jako ty? Hned ti to povím: za tebe platit nehodlám. Stačilo mi, že jsem tě viděl naživo — a už toho lituju.“
Mluvil nahlas, ostrým, jedovatým tónem, záměrně tak, aby to slyšel celý sál. Jeho slova bolela víc než facky. Nemohla jsem pochopit: je to ten muž, se kterým jsem si do té doby psala celé noci? Ten, který psal o romantice, snech a o tom, že se mu líbím? Před sebou jsem měla úplně jiného člověka — krutého a odporného.
Na první schůzce mě muž nazval tlustou a ubohou a ponižoval mě před všemi v restauraci: ale moje pomsta ho nechala litovat všeho
„Miláčku, chybíš mi, chci se setkat…“ napodobil mě odpudivým hlasem. „A kvůli tomu ses chtěla sejít? Abych se podíval na tvou ubohou tvářičku? Je mi protivné i sedět vedle tebe!“
V tu chvíli se ve mně něco přehnulo. Místo slz přišla zuřivost. Už jsem nechtěla být jeho obětí. A najednou jsem udělala něco, čeho vůbec nelituju.
Číšník procházel kolem s tácem, na němž se kouřila miska červeného, pálivého tom yum. Prudce jsem ji vzala přímo z tácu a než stačil pochopit, co se děje, vylila jsem mu obsah na hlavu.
Ozvalo se zaříkání, výkřiky, vyskočil a držel se za obličej, zatímco do sálu se rozlila vůně koření a pálivých bylinek. Lidi ztuhli, pak se ozval něčí smích.
Narovnala jsem se, posbírala v sobě veškerou hrdost a a dívala se na něj svrchu dolů chladně jsem pronesla:
„Muž zaplatí za všechno.“
A zvedla jsem hlavu, pomalu a sebejistě jsem vyšla z restaurace, nechávajíc ho v mokrém obleku, za smíchu a překvapených pohledů hostů.