Nikdo v zaprášeném městečku Willow Creek netušil, že se v úterý odpoledne na kamenitou cestu znovu vydá seržant Nathan Keller – muž, kterého už dávno oplakali.
Jeho boty tiše vrzaly, lehký batoh se mu houpal na rameni a dlouhé stíny zapadajícího slunce se táhly za ním. Po čtrnácti měsících v zahraničí si Nathan pečlivě naplánoval návrat jako překvapení.
V duchu cítil vůni matčina broskvového koláče, slyšel známé zaskřípání prken na verandě… a nejvíc ze všeho se těšil, až obejme svou mladší sestru Lily.

Armáda mu udělila předčasné lékařské propuštění. Zranění nebyla vážná, nic, co by ohrožovalo život. Místo toho, aby rodině napsal, se však rozhodl prostě přijet – bez varování, jen tak, s úsměvem a touhou po domově.
Představoval si, jak Lily vybíhá ze dveří, padá mu do náruče a matka utírá slzy dojetí. Ale nic z toho se nestalo.

Když dorazil ke schodům verandy, pocítil zvláštní neklid. Dům, který si pamatoval jako plný smíchu a tepla, teď působil opuštěně. Dveře byly pootevřené – což bylo zvláštní, protože jeho matka zamykala všechno, i sklenici s cukrovím.

Uvnitř ležel na nábytku tenký prach. Nathan zavolal:
– Mami? Lily? –
Odpovědí mu bylo jen ticho.
Se srdcem v krku se vydal chodbou směrem k sestřinu pokoji.
A tehdy si všiml něčeho, co mu ztuhlo krev v žilách – rozbitý rámeček s fotografií jeho matky a sestry, obrácený sklem dolů na zemi.

Udělalo se mu nevolno. Opatrně vstoupil do pokoje… a ztuhl.

Lily seděla na posteli, skrčená, zády k němu. Nevšimla si, že někdo vstoupil.

– Lily… – zašeptal tiše.

Dívka se trhla, otočila – a z úst jí unikl tlumený výkřik. V očích se jí zaleskly slzy. Ale nebyly to slzy štěstí, které Nathan čekal.
Spustil batoh na zem a přiběhl k ní. A tehdy to uviděl.

Fialová modřina na lícní kosti. Malý řez v koutku úst. A ten pohled – vyděšený, nejistý, jako by se bála i jeho doteku.
Nathan ztuhl, jeho ruce se třásly.

– Kdo ti to udělal? – vydechl chraplavě.

Lily se odvrátila, mlčela. Rty se jí chvěly, ale neřekla ani slovo. V pokoji panovalo ticho, které bylo těžší než jakýkoli výstřel, který kdy Nathan slyšel na frontě.

Venku štěkl pes, někde v dálce se zabouchly dveře. A tehdy Nathan pochopil, že domov, po kterém tolik toužil, už neexistuje.
Místo toho našel něco jiného – bolest, kterou jeho sestra skrývala, a tajemství, které navždy změnilo jejich život.

Co se skutečně stalo v domě Kellerových, se teprve mělo odhalit…
Ale Nathan už věděl jedno: tentokrát nebude bojovat na cizím území. Tentokrát začne válka přímo doma.