Venku zuřil liják. Hrom burácel tak silně, že se třásla okna, a blesky křižovaly oblohu oslepujícími záblesky. Opuštěné ulice působily nezvykle — všichni lidé se ukryli doma před zuřícím živlem.

Jen tu a tam spěchali jednotliví chodci, schoulení pod deštníky, šlapající do kaluží, aby se co nejrychleji dostali domů.

Uprostřed toho chaosu se objevila kočka. Její pruhovaná srst byla úplně promočená, voda jí stékala z uší i z vousků a oči — velké, lesklé, plné zoufalství — prosily o pomoc.

Vypadala ztraceně a vyčerpaně, jako by se jí stalo něco strašného. Ale nikdo si jí nevšímal — lidé spěchali dál, schovaní pod deštníky. Jeden muž ji dokonce podrážděně odstrčil nohou a zmizel v uličce.

Kočka žalostně zamňoukala a třesoucí se přistoupila k nejbližším dveřím. Postavila se na zadní tlapky a zoufale začala škrábat drápky po dřevěném povrchu. Mňoukala hlasitěji a naléhavěji, jako by volala o pomoc. Bylo jí jedno, kdo otevře — hlavně aby ji někdo vyslyšel.

Dveře se konečně pootevřely. Na prahu stál asi šedesátiletý muž v vlněném svetru a domácích pantoflích. Zamračil se, čekal snad souseda nebo kolemjdoucího, který hledá úkryt. Ale když uviděl promočenou kočku, překvapeně se zastavil.

— Co chceš, kamarádko? — zeptal se tiše, sehnul se k ní. — Jsi hladová? Počkej chvilku…

Vrátil se s kouskem chleba a položil ho k jejím tlapkám. Ale kočka se jídla ani nedotkla. Místo toho zvedla hlavu a zadívala se muži přímo do očí — pohledem, jako by mu chtěla něco důležitého říct. V jejím pohledu bylo slyšet: „Pojď se mnou.“

A pak se náhle otočila, rozběhla se po ulici, hlasitě mňoukala a ohlížela se, aby se ujistila, že ji starý muž následuje.

Muž, i když nechápal, co se děje, si přehodil bundu přes ramena a vydal se za ní. A to, co o pár minut později uviděl, ho naprosto šokovalo

Kočka ho zavedla mezi dvory, až dorazili ke staré jámě napůl zaplněné dešťovou vodou.

Stařec zůstal stát jako přimražený: na hladině se s posledními silami drželo malé kotě. Jeho drobné tlapky slábly a vypadalo to, že se každou chvíli potopí. Matka zoufale pobíhala kolem, ale nemohla mu pomoci.

— Bože můj… — vydechl muž a bez váhání se vrhl k jámě. Vytáhl kotě, celé se třáslo a sotva dýchalo. Opatrně si ho přitiskl k hrudi. Mokrà kočka k nim hned přiběhla a začala mládě olizovat, ani na okamžik nespouštěla oči z muže.

Tu noc je starý muž už ven nepustil. Kotě zabalil do ručníku, ohřál ho u kamen a kočce nalil misku mléka. Seděla vedle něj a celou dobu na něj hleděla — pohledem plným vděčnosti a důvěry.