Dítě, které plakalo, požádalo motorkáře o pomoc a řeklo, že jeho mamince ubližují. To, co motorkáři na místě uviděli, je šokovalo.
Bylo hrozivě tiché nedělní ráno v malém městečku.

Všichni se věnovali svým každodenním činnostem, zatímco motorkáři ladili své stroje, když se najednou ozvalo silné bušení na bránu.

Vůdce skupiny nechal všeho a spěchal ke dveřím, aby zjistil, kdo tak hlasitě klepe. Před bránou stála asi osmiletá dívka se zaprášenou tváří a uplakanýma očima.

„Ubližují mojí mamince,“ řekla plačtivě a prosila motorkáře o pomoc.

Když to vůdce skupiny uslyšel, tiše dal znamení dvěma svým druhům a společně s dívkou se vydali tam, kam je vedla.

Šli za dítětem až k napůl zřícené budově.

Dveře byly pootevřené a zevnitř bylo slyšet křik.

Motorkáři vstoupili dovnitř a to, co tam spatřili, je naprosto šokovalo.

Muž, na jehož oblečení bylo cítit alkohol, se tyčil nad ženou, která se snažila chránit rukama. Motorkáři neztráceli ani vteřinu. Vůdce skupiny pevně sevřel pěst, vykročil vpřed a hlasitě mu přikázal, aby okamžitě přestal.

Muž se prudce otočil a snažil se jim vyhrožovat, ale síla a odhodlání motorkářů byly zřejmé.

Dva z nich okamžitě pomohli ženě vstát a třetí zavolal policii.

Hanna stála opodál, držela se za popruh batohu a sledovala, jak dospělí řeší její problém. Motorkáři jednali sehraně – nikomu neublížili, ale dali jasně najevo, že pro násilí tu není místo.

Za pár minut, když se v dálce ozvaly policejní sirény, byl muž zneškodněn a žena v bezpečí. Vůdce skupiny si klekl vedle matky s dcerou a tiše řekl: „Jste v bezpečí.“

Místo toho, aby odešli, motorkáři zůstali – pomohli uklidit místnost, přinesli vodu a ujistili se, že se žena i dítě cítí v pořádku.

I v téhle drsné situaci se projevila lidskost, péče a soucit.

Hanna objala matku kolem pasu a v očích všech přítomných se na okamžik zaleskl úžas – tihle drsní motorkáři se ukázali jako lidé schopní chránit i projevit něhu, kterou by od nich nikdo nečekal.