Moje dcera si téměř každý den stěžovala na silné bolesti čelisti. Bylo jí teprve dvanáct let, ale už přestala normálně jíst, v noci se budila bolestí a tiše plakala do polštáře, aby ji nikdo neslyšel.

Viděla jsem, jak opatrně žvýká, bojí se i trochu otevřít ústa a drží si tvář, když si myslí, že se nedívám. Můj manžel to zlehčoval. Podrážděně říkal, že je to „věkem“, že jsou to jen mléčné zuby, že tím procházejí všechny děti a že to samo přejde. Ale uvnitř mě rostla úzkost, která mi nedávala klid.

Manželovi jsem nevěřila, cítila jsem, že něco skrývá. Ta bolest byla příliš silná a strach v očích mého dítěte příliš skutečný.

Jednoho dne, když manžel odešel do práce, jsem dceru potichu oblékla, posadila ji do auta a odvezla k zubaři. Seděla vedle mě, svírala bezpečnostní pás a snažila se neplakat, ale při každém výmolu na silnici se jí obličej zkřivil bolestí.

V ordinaci byl lékař nejprve zmatený. Pečlivě ji prohlížel, kladl otázky, žádal ji, aby víc otevřela ústa, ale dcera to nezvládala – bolest byla příliš silná.

Kroutila se v křesle, dýchala přerývaně, prsty se jí křečovitě svíraly do opěrek. Lékař pak rozsvítil lampu, naklonil se blíž a začal podrobněji zkoumat zanícenou dáseň. Jeho pohyby se náhle zpomalily, byly opatrnější, a jeho tvář se napjala.

Jemně vzal nástroj a téměř neznatelným pohybem vytáhl z dásně něco tmavého. Pak se narovnal, podíval se na mě a klidně, ale velmi zřetelně řekl: „Zůstaňte klidná. Okamžitě volám policii.“ 😨😱 Když jsem se dozvěděla, co se mému dítěti skutečně dělo, byla jsem zděšená. straně zubatý, jako by se obal něčeho rozlomil.

V tom tmavém úlomku byla jasně vidět část zlomeného zubu. Moje dcera vykřikla bolestí a mně se podlomila kolena.

Později, už v jiné ordinaci, se vše vyjasnilo. Nebyl to ani „věk“, ani „mléčné zuby“. Ukázalo se, že zub byl zlomen silným úderem. A udělal to můj manžel – prý proto, že se dcera špatně chovala.

Zbývající část zubu se odlomila a zaryla hluboko do dásně, kde začal pomalý, bolestivý a ničivý zánětlivý proces. Bolest, která dceři bránila jíst a spát, byla důsledkem tohoto úderu.

Když pravda vyšla najevo, sotva jsem dokázala dýchat. Každý detail do sebe zapadal do děsivého obrazu, který nutil křičet.