Školní frajírek ponižoval chudou žákyni před celou školou a vyhrožoval jí, aniž by tušil, kým ve skutečnosti je a co ho čeká už v příští vteřině.
Školní frajírek ponižoval chudou žákyni před celou školou a vyhrožoval jí, aniž by tušil, kým ve skutečnosti je a co ho čeká už v příští vteřině 😱😨
Ve školní tělocvičně byl hluk. Křik, smích, šeptání. Studenti vytvořili těsný kruh, téměř všichni drželi v rukou telefony — nikdo si nechtěl nechat ujít „představení“.
Uprostřed stála Anna.
Malá, křehká, v příliš velké mikině s kapucí. Dívka, které si obvykle sotva někdo všiml. Vždy sedávala v poslední lavici, nikdy se nehádala a snažila se zůstat neviditelná.
Jenže ten den to nevyšlo.
Před ní stál on — nejsilnější žák školy. Kapitán týmu. Oblíbenec trenérů. Tyran, od kterého se všichni raději drželi dál.
Ušklíbal se.
— Tak ty si myslíš, že jsi chytrá? — řekl dostatečně nahlas, aby to všichni slyšeli. — Rozhodla ses udělat ze mě terč posměchu celé školy?
Anna sevřela ruce v kapsách. Prsty se jí třásly.
— Jen jsem odpověděla na otázku učitele, — řekla tiše.
Někdo v tělocvičně se rozesmál.
— Moc dobře jsi věděla, co děláš, — přistoupil blíž. — Kvůli tobě jsem vypadal jako idiot před celým týmem.
Stál nad ní jako zeď. Ten výškový rozdíl byl děsivý.
— Nechtěla jsem… — zašeptala Anna.
— Nechtěla? — naklonil se těsně k její tváři. — A teď chceš? Chceš se omluvit?
Dav ztichl.
— Klekněte si, — řekl klidně. — A poproste o odpuštění.
Kruhem proběhl šepot. Někteří se už usmívali a čekali na vyvrcholení.
Anna sklonila hlavu. Na vteřinu si všichni mysleli, že povolila. Že opravdu poslechne.
Jenže nikdo z nich netušil, kým ve skutečnosti je. Ani jakou cenu bude muset zaplatit za tenhle „vtip“.
Anna zasvětila několik let svého života boxu. Byla šampionkou a byla zvyklá na tvrdé tréninky, rány i přísnou disciplínu.
Kvůli vážnému zranění musela se sportem skončit a od té doby se snažila nepřitahovat pozornost a vyhýbat se konfliktům.
Zhluboka se nadechla a požádala tyrana, aby ustoupil. Ten se rozesmál a pokusil se ji strčit ramenem, přesvědčený, že se nic nestane.
Anna zareagovala okamžitě. Uhnula z linie útoku a zasadila krátký, přesný úder do těla, přesně tak, jak byla naučená z tréninku.
Chlapec ztratil rovnováhu a bolestí se zhroutil. Když se pokusil zvednout, Anna mu zasadila druhý úder do čelisti — s kontrolovanou silou a bez překročení hranic.
Tyran se zhroutil na podlahu tělocvičně, omráčený a neschopný pochopit, co se právě stalo. Nastalo ticho — nikdo takový výsledek nečekal.
Anna se na něj podívala a klidně řekla:
— Musela jsem přestat se sportem kvůli zranění, ale dovednosti nezmizí.
Poté se otočila a odešla z tělocvičně.
Nikdo se ji nepokusil zastavit. Smích utichl, telefony klesly. Všem bylo jasné, že zdánlivý klid a skromnost neznamenají slabost — a že ten, koho dlouho podceňovali, se může ukázat jako ten nejsilnější.