Linka číslo 23. Každé ráno – stejní cestující, stejné zastávky, stejné tempo. Ale posledních pár dní si řidič Alexandr začal všímat něčeho, co mu svíralo srdce: na stejné zastávce každé ráno nastupovala malá holčička – sama, se slzami v očích.

Sedla si vždy na poslední sedadlo, pevně objímala svůj batoh a dívala se z okna. Bez slova, bez telefonu, nikdo s ní. A pokaždé – slzy.

Každý den – stejné slzy, stejné mlčení, stejné místo.
První dny si Alexandr myslel, že jde o nějaký rodinný problém nebo hádku. Ale pokračovalo to. Pět dní za sebou, stejný obraz. A pokaždé dívka vystoupila na poslední zastávce. Nikdo ji nečekal. Nikdo pro ni nepřišel.

Šesté ráno – něco se změnilo.
Když nastoupila, než si sedla, sklonila se a podívala se pod sedadlo. Alexandr si toho všiml. A když všichni cestující vystoupili, rozhodl se to místo zkontrolovat.

Přiblížil se, sklonil… a pod sedadlem našel malou kovovou krabičku, oblepenou páskou a samolepkou s jednorožcem.

V krabičce – něco, co nečekal:
Uvnitř byla:

• Starý snímek: muž, žena a malé děvčátko – to samé děvče.
• Papírek s dětským písmem:
  „Tati, schovala jsem to, jak řekla máma. Nezlob se. Miluju tě.“
• Malý kovový klíč s vyrytým písmenem „G“.

Alexandr šel okamžitě na policii.

Policie mu nevěřila.
„Možná si jen hraje, jsou to děti,“ řekli mu. Ale Alexandr byl odhodlaný.

„Tohle dítě si nehraje. To dítě volá o pomoc.“

Zapsali zprávu, ale nic nepodnikli.

Další den – dívka se neobjevila.
Poprvé po šesti dnech. Alexandra zamrazil chlad po zádech. Měl strach, že je možná pozdě. Vrátil se na poslední zastávku a začal se ptát v okolí.

Stará žena mu řekla o opuštěném domě:
„Tam bydlela jedna rodina. Otec zemřel, matku odvezli do nemocnice. Holčička… zmizela.“

Alexandr tam šel. Dům byl tichý, zanedbaný. Ale uvnitř – pastelky, papír, matrace, voda. Dětské kresby.

Všechny ukazovaly to samé: autobus, dívku, řidiče.
Na jedné kresbě stálo:

„On se na mě dívá.“

Klíč odemkl starý trezor ve sklepě.
Uvnitř byly:

• Dokumenty k domu
• Životní pojištění
• Dopis od otce:
  „Jestli to čteš, už nejsem naživu. Prosím, najdi moji dceru. Její matka je nemocná. Zachraň ji.“

Dívka – Lena – je teď v bezpečí. Alexandr je její hrdina.
Byla umístěna do pečující rodiny. Alexandr ji navštěvuje. Darovala mu kresbu – autobus, její postava a on za volantem.