Majitel hotelu zoufale hledal ženu, která by na jednu noc představovala jeho manželku při důležité večeři, a nakonec vybral jednu ze svých pokojských s tím, aby jen mlčela a přikyvovala. To, co však obyčejná dívka udělala, všechny naprosto šokovalo 😲😱
Majitel seděl ve své kanceláři a procházel dokumenty. Výsledky byly deprimující: sezóna selhala, polovina pokojů byla prázdná a věřitelé už začínali připomínat své pohledávky. Unaveně si promnul nos a zazvonil telefon – mezinárodní hovor.
Okamžitě poznal, že na druhé straně jsou arabští investoři, kteří vložili značnou částku do rekonstrukce hotelu.
Zvedl sluchátko a zdvořile pozdravil v čisté arabštině. Hovor byl krátký a formální.
— Dnes večer. Večeře. Čekáme vás a vaši manželku.
Zůstal zaražený. Nestihl vysvětlit, že manželku nemá. Hovor skončil.
Byznys byl na hraně. Pokud by investoři chtěli peníze zpět, hotel by nepřežil. Odmítnout schůzku nebylo možné. Ale kde najít manželku na jednu noc?
Najmutí herečky bylo riskantní, žádat známé – ponižující, a času už zbývalo málo.
Vtom někdo zaklepal na dveře.
— Sire, mohu uklidit v kanceláři?
Vstoupila Veronika, jedna z pokojských. Viděl ji každý den, ale nikdy opravdu nepřemýšlel, jaká je. Vysoká, s dlouhými vlasy, upraveným držením těla, klidným pohledem. Bylo na ní něco noblesního a tichého, sebevědomého.
A právě v tu chvíli dostal nápad.
Rychle jí vysvětlil situaci:
— Je to jen večeře. Musíš sedět vedle mě, usmívat se a občas přikývnout. Nic víc neříkat. Zaplatím ti dobře. Doufám, že umíš používat vidličku a nůž.
Veronika pozorně poslouchala, aniž by přerušila.
— Dobře, — klidně odpověděla. — Souhlasím.
Večer seděli u stolu s investory. Tři muži v národních oděvech pozorně sledovali každý pohyb majitele hotelu. Rozhovor začal zdvořile, ale rychle přešel k věci.
Investoři mluvili arabsky, jistí si, že Veronika nerozumí.
— Váš hotel generuje ztráty. Investovali jsme do rozvoje, ale nevidíme výsledky. Chceme své peníze zpět, — řekl jeden z nich.
Majitel cítil, jak mu tuhnou ruce. Pokoušel se vysvětlit sezónní problémy a nové plány, ale jeho argumenty byly slabé.
Investoři si vyměnili pohledy.
— Potřebujeme záruky. Jinak z projektu vystupujeme.
Už téměř ztrácel naději.
A právě v tu chvíli Veronika jemně odložila vidličku, podívala se na investory a udělala něco, co všechny šokovalo
Na čisté arabštině, srozumitelně a sebevědomě řekla:
— Pánové, — klidně prohlásila — problém není v hotelu, problém je ve strategii. Investovali jste do rekonstrukce, ale ne do pozice na trhu. Vaším segmentem nejsou masoví turisté, ale obchodní hosté a uzavřené akce. Hotel musí změnit formát, nabídnout privátní klubové služby, zvýšit cenu pokojů a snížit náklady na prázdná patra.
Mluvila jistě, bez přehánění.
— Absolvovala jsem univerzitu v Dubaji se zaměřením na hotelový management. Každý den vidím, jaké chyby se při řízení dělají.
Investoři pozorně poslouchali.
— Dejte nám tři měsíce. Zavřeme dva patra na rekonstrukci na prémiové apartmány, spustíme uzavřené obchodní večeře a vy získáte nejen návrat investic, ale i zisk.
Dokončila a klidně vzala sklenici vody.
Investoři se na sebe podívali jinak.
— Proč pracujete jako pokojská? — zeptal se jeden z nich.
— Protože je někdy potřeba dohlédnout na podřízené, — odpověděla.
Za týden investoři podepsali dodatečnou dohodu o rozvoji projektu.
Majitel hotelu si uvědomil, že skutečnou chybu nedělal v byznysu. Prostě si nevšímal, kdo je vedle něj.