Na konci školního roku se žáci sedmé třídy rozhodli popřát své učitelce k svátku. Téměř každý přinesl květiny, dárkové krabičky, přáníčka. Ve třídě panovala veselá nálada, děti si radostně povídaly o tom, kdo co daroval. A pak k učitelskému stolu přišel on – tichý, nenápadný chlapec, jehož jméno mnozí často zapomínali. Učení mu moc nešlo, i když byl velmi bystrý. Jenže poslední rok jeho matka často stonala a nemohla mu s učením pomáhat. A nedávno zemřela… 😥
Na chlapcově tváři byl nejistý úsměv, v rukou držel zvláštní krabičku zabalenou v hnědém papíře a zalepenou starou izolepou. Některé děti se okamžitě rozesmály. Někdo zašeptal:
— Zase něco přinesl ten chudák…
Učitelka krabičku automaticky přijala, chtěla mu poděkovat a odložit dárek stranou, jako to dělávala obvykle. Ale něco v jeho očích – pohled plný obav a naděje – ji přimělo krabičku otevřít hned.
Když papír rozbalila a nadzvedla víko, ve třídě zavládlo překvapivé ticho. Všichni okamžitě zmlkli a učitelka se s úžasem podívala na chlapce 😲😲
(Pokračování v prvním komentáři 👇👇)
Chlapec dal učitelce zvláštní krabičku a spolužáci se mu smáli, ale když učitelka krabičku otevřela, všichni oněměli šokem
Uvnitř byla stará náramek s umělými kamínky, trochu ošoupaný, a téměř prázdná lahvička levného parfému.
— To… to bylo mámino, — zašeptal chlapec a těžce hledal slova. — Jen mě napadlo… možná byste to chtěla mít u sebe…
Vzadu ve třídě se znovu ozval tlumený smích.
— To je přece odpad, — šeptl někdo.
Ale v tu chvíli se učitelka změnila. Její výraz zvážněl. Pomalu vzala náramek a navlékla si ho na zápěstí. Poté otevřela lahvičku a lehce si postříkala šaty parfémem.
Chlapec dal učitelce zvláštní krabičku a spolužáci se mu smáli, ale když učitelka krabičku otevřela, všichni oněměli šokem
— Voníte jako máma, — zašeptal chlapec a v očích se mu objevily slzy.
Učitelka se narovnala.
— Velmi příjemná vůně, že, děti?
Ve třídě bylo ticho. Několik dětí nesměle přikývlo. Smích ustal.
Od toho dne se vše změnilo. Učitelka se na chlapce začala častěji dívat. Po vyučování s ním zůstávala, vysvětlovala mu, co během hodin nestihl.
Chlapec dal učitelce zvláštní krabičku a spolužáci se mu smáli, ale když učitelka krabičku otevřela, všichni oněměli šokem
Zjistila, že žije s babičkou, že matka zemřela teprve před měsícem a že otec odešel z rodiny už dávno.
Postupně chlapec začal odpovídat jistěji. Zlepšil si známky. A hlavně – začal věřit sám sobě.