Byl chladný podzimní večer, když se Martin Svoboda, dobrovolník z útulku pro zvířata, rozhodl jít domů jinudy. Místo obvyklé trasy zvolil cestu přes opuštěné zahrádkářské kolonie na okraji Brna. Byl vyčerpaný – celý den organizoval adopce, vyřizoval telefonáty a řešil smutné případy. Potřeboval si pročistit hlavu. Jenže to, co uviděl, mu obrátilo život naruby.

V křovinách u malého potoka zahlédl něco podivného. Když se přiblížil, nevěřil svým očím. Osm psů – každý jiný, různého věku a velikosti – tam leželo ve vážném stavu. Všichni vykazovali příznaky otravy: pěnu u tlamy, zrychlené dýchání, vypoulené oči. Někteří byli při vědomí, jiní sotva dýchali.

Martin nezaváhal. Bez vybavení, bez pomoci. Okamžitě volal na pohotovostní veterinární kliniku a začal jednat. Použil svou mikinu jako deku, čistil psům tlamy, mluvil na ně klidným hlasem a opatrně je přenášel blíž k cestě. Snažil se je udržet při vědomí, dokud nepřijede pomoc.

Za dvacet minut dorazila zvířecí sanitka – pro Martina to ale byly nekonečné chvíle. Na klinice začal boj o životy. Protilátky, infuze, výplachy žaludku… Někteří psi byli na hranici mezi životem a smrtí.

Sedm z osmi přežilo. Osmý, starý německý ovčák, bohužel nepřežil.

Případ rychle zasáhl veřejnost. Záběry Martina, jak v dešti drží psa zabaleného do bundy, obletěly internet. Vznikla petice „Život má cenu“, která během pár dnů získala stovky tisíc podpisů za zpřísnění trestů za týrání zvířat.

Parlament reagoval. Nový zákon „Lex Rex“, pojmenovaný po psovi, který zemřel, přinesl přelomovou změnu v ochraně zvířat.

Martin se o přeživší dočasně staral. Dva si nakonec adoptoval. Ostatní našli nové domovy díky solidaritě lidí.

Když se ho dnes někdo zeptá, proč to udělal, odpovídá:
„Nemohl jsem jinak. Udělal bych to znovu. Nešlo o hrdinství. Šlo o to, co je správné.“

Na místě nálezu dnes stojí památník. Osm jmen. Osm osudů. A jednoduchá věta:
„Tady začala změna.“