Některé otázky znějí naivně.
Některé dny vypadají obyčejně.
Ale někdy právě ta slova a ty dny navždy změní život.

Už je to pět let, co jsem ztratil Isabellu, svou manželku.
Ženu, se kterou jsem si představoval celý život.
Matku naší malé Sáry, která tehdy byla jen miminko.
Pět let bolesti, ticha a nevyslovené prázdnoty.
Vychovával jsem ji sám. Každý den byl boj.

A pak — dopis.
Starý rukopis.
Jméno, které jsem dlouho neslyšel: Tomáš. Můj kamarád z dětství.
Svatba. Pozvánka.

Váhal jsem.
Ale Sára s rozzářenýma očima řekla:

„Tati, dovolíš mi vzít si moje šatičky jako opravdová princezna?“

A já nedokázal říct „ne“.

Den, který měl být oslavou
Kostel byl vyzdobený, slunce pronikalo skrz vitráže.
Vůně květin, úsměvy, štěstí.
Sára mě držela za ruku.
A já… nevěděl, co cítím.

Tomáš tam byl.

„Znamená to pro mě hodně, že jsi přišel,“ řekl.

Začal obřad.
Hudba. Ticho. Kroky. A pak… se objevila nevěsta.

Okamžik, kdy se všechno zastavilo
Měla dlouhý závoj.
Světle bílou róbu.
Tichou gracióznost.

Tomáš zvedl závoj.

Podíval jsem se na ni.

A čas se zastavil.

Byla to ona. Isabella. Moje žena.

Mrtvá. Pohřbená. Oplakaná.

A teď stála přede mnou — živá, s jiným mužem, ve svatebním.

Slzy mi stékaly po tvářích, dřív než jsem si uvědomil, co vidím.

Sára zašeptala:

„Tati, proč pláčeš?“

Nedokázal jsem odpovědět.
Nedokázal jsem se ani pohnout.

A nevěsta… mě uviděla.
Ztuhla. Oči se jí rozšířily. A poznala mě.

Po svatbě
Vyšel jsem ven. Nemohl jsem dýchat.

Přišla za mnou. Sama. Stále ve svatebních šatech.

„Prosím, poslechni mě,“ řekla.
„Nezemřela jsem. Donutili mě zmizet.“

Před pěti lety byla svědkem něčeho nebezpečného.
Úřady ji umístily do ochranného programu.
Nová identita. Nový život.
Bez možnosti rozloučit se.

„Myslela jsem, že vás tím chráním… ale pak už bylo pozdě.“
„A Tomáš?“ zeptal jsem se.
„Pomohl mi přežít. Byl se mnou. Zamiloval se… a já… snažila jsem se začít novou kapitolu.“

Podruhé ztracená
Ztratil jsem Isabellu dvakrát.
Poprvé — když jsem si myslel, že je mrtvá.
Podruhé — když jsem ji uviděl živou, ale navždy ztracenou.

Sára stále nic neví.