Byl to obyčejný den na přeplněném letišti – lidé spěchali k odbavovacím přepážkám, někteří si cestou upíjeli kávu, jiní nervózně kontrolovali své pasy. Uprostřed tohoto shonu, v bezpečnostní zóně, stál Max, zkušený služební pes – belgický malinois – známý svým výjimečným čichem. Byl klidný a soustředěný, jako vždy. Až do určité chvíle.

Náhle Max začal hlasitě štěkat. Všichni se otočili. Stál proti malé holčičce, asi pětileté, s batohem na zádech a plyšovým medvídkem v náručí. Vedle ní stál mladý pár – zjevně její rodiče. Dívka vypadala zmateně, lidé kolem byli znepokojeni.

Policista rychle přistoupil, držel Maxe na krátkém vodítku. Pes se neuklidňoval a dál nervózně štěkal.

— Něco není v pořádku, — řekl policista pevným hlasem a podíval se na rodiče. — Tenhle pes se nikdy nemýlí. Musíme provést prohlídku.

Muž začal nervózně vysvětlovat, žena objala holčičku, jako by ji chtěla chránit. Dívka mlčela a tiskla k sobě plyšáka.

Strážní je odvedli do odděleného prostoru. Prohlídka začala: pasy, tašky, dokonce i boty rodičů – vše bylo pečlivě zkontrolováno. Nenašlo se nic podezřelého. Zdálo se, že šlo o falešný poplach.

Max náhle vyskočil a vyrval dívce plyšáka z rukou. Ozvaly se výkřiky, bezpečnostní pracovníci byli v pohotovosti.

Policista okamžitě zareagoval – vzal plyšáka, roztrhl ho napůl – a vypadl z něj předmět zabalený v silné plastové fólii.

Zakázané látky. V místnosti zavládlo hrobové ticho.

Rodiče zbledli. Žena se rozplakala. Muž se snažil něco vykřiknout, ale už ho měli pod kontrolou.

Později se zjistilo, že pár použil dítě k přepravě pašovaného zboží. Plyšák s „překvapením“ měl bez povšimnutí projít kontrolou. Holčička byla jen zástěrka.

Dítě bylo dočasně svěřeno do péče sociálních služeb, dokud se nerozhodne o její budoucnosti. A Max, hrdina dne, si vysloužil zaslouženou pochvalu, pamlsek a pohlazení od svého psovoda.

A celé letiště si ještě dlouho pamatovalo ten obyčejný den, který se proměnil v odhalení trestného činu – díky služebnímu psovi a nevinné holčičce s plyšovým medvídkem.