Dovolenou jsme s manželem plánovali už dlouho. Na poslední chvíli jsme si koupili zájezd k moři a už den po odletu jsem stála na břehu — rozcuchaná, v plavkách s odhalenými rameny, se slanými kapkami na tvářích — a cítila jsem se nádherně.

Vždycky jsem věděla, že nezapadám do žádných šablon — ale vedle mě byl on. Jeho ruce mě objímaly ne z lítosti, ale s hrdostí. A mně nic víc nechybělo.

Pod naší společnou fotkou s manželem mě kamarádka nazvala tlustou a poradila mi, ať smažu ten nepovedený záběr. Musela jsem jí dát lekci.

Třetí den jsme si udělali fotku — při západu slunce, u moře. Prostě jsme se objali. Sdílela jsem ji na sociálních sítích.

Komentáře byly vřelé, upřímné. „Jste tak opravdoví.“ „Láska je to nejdůležitější.“ „Vypadá to jako scéna z filmu.“

A pak najednou:

„Promiň, ale tahle fotka ti kazí reputaci. Vypadáš jako tlustá bába z trhu. Smaž to, jestli nechceš, aby se ti smáli.“

To napsala moje nejlepší kamarádka. Ta, se kterou jsme spolu prožily studentská léta, rozchod s jejím přítelem, probdělé noci, slzy i smích.

Zprávu jsem si přečetla třikrát. Srdce mi nebilo. Jen se zastavilo.

Neodpověděla jsem hned. Tu fotku jsem nesmazala. Prostě jsem zavřela notebook a šla za manželem.

Tu noc jsem plakala a rozhodla se, že jí musím dát najevo, že takhle se lidé nechovají. A tak jsem udělala tohle:

Neukončila jsem naše přátelství veřejně. Jen jsem tiše zmizela z jejího života. Ale předtím… jsem zveřejnila druhý příspěvek.

Na fotce jsme s manželem ve vodě, smějeme se a držíme se za ruce. Jsem v plavkách. Popisek byl jednoduchý:

„Nikdy jsem nebyla hubená. Ale vždycky jsem byla milovaná.

A pro ty, kdo měří krásu čísly – mám pro vás špatnou zprávu: nikdy nepoznáte pravou lásku.

P.S. Děkuju všem, kteří umí opravdu vidět srdcem. A těm, co už nejsou se mnou – hodně štěstí, budete ho potřebovat.“

Pod naší společnou fotkou s manželem mě kamarádka nazvala tlustou a poradila mi, ať smažu ten nepovedený záběr. Musela jsem jí dát lekci.

O pár hodin později mi kamarádka znovu napsala – dlouhé ospravedlnění. Prý to „myslela dobře“, „měla o mě strach“, „neuvědomila si to“.

Ale tu zprávu jsem si nepřečetla. Prostě jsem ji nechala v minulosti.

Za měsíc zveřejnila fotku s novým přítelem. Byla silně upravená ve Photoshopu. Nedala jsem jí lajk.

Za dva měsíce jsem si založila blog o těle, přijetí a sebelásce. Získal 30 tisíc sledujících. Lidé mi psali, že jsem je inspirovala jít poprvé po letech na pláž.