Večer v malém městě měl být klidný. Službukonající policista pročítal hlášení z dne, když zazvonil telefon. Na druhém konci se ozval tenký, roztřesený dětský hlas.

— Haló… Prosím, pomozte mi… — znělo mezi vzlyky. — Můj tatínek je pod podlahou.

Policista se zamračil. Takové hovory nepřicházely každý den.

— Jak se jmenuješ, zlato? — zeptal se jemně. — Můžeš mi dát k telefonu maminku?

— Maminka mi nevěří, — odpověděla dívka. — Říká, že si vymýšlím. Ale je to pravda… Řekl mi to sám.

— A kde je teď? — zeptal se policista, když mu po zádech přeběhl mráz.

— Přišel ke mně ve snu… — zašeptala. — Řekl, že odešel daleko… a že leží pod podlahou.

Policista si vyměnil pohled s kolegou. Příběh zněl zvláštně, skoro absurdně. První myšlenka byla zapojit sociální služby – možná dítě prochází traumatem. Ale v jejím hlase bylo něco příliš opravdového. Syrový strach, který nešlo ignorovat.

— Pojďme to radši prověřit, — řekl stručně druhý policista. — Pro jistotu.

Dům, kam dorazili, vypadal zcela obyčejně – čistá fasáda, upravená zahrádka. U dveří je přivítala žena kolem čtyřicítky. Byla překvapená jejich návštěvou, ale když uslyšela, že jde o její dceru, nervózně si povzdechla.

— Všechno si vymýšlí, — mávla rukou. — Od té doby, co její otec odešel, má noční můry.

Dívka stála stranou, pevně svírajíc starého plyšového medvídka. Oči měla plné slz, ale hořel v nich tichý plamen odhodlání. Beze slova ukázala na roh obývacího pokoje, ke zdi, kde byl nedávno položen nový laminát.

— Tady, — zašeptala. — Je tady.

Matka protočila oči s pohrdáním, ale neochotně policistům dovolila podlahu zkontrolovat. Stále si mumlala, že je to ztráta času.

Když nadzvedli první prkna, místností se rozšířil ostrý, těžký zápach. Jeden z policistů zadržel dech a podíval se na kolegu. Matčina tvář zbledla a instinktivně ustoupila dozadu.

Odstranili ještě několik desek a pod nimi se objevila černá plastová fólie. Uvnitř, pevně obalené lepicí páskou, bylo lidské tělo. Ticho, které následovalo, bylo dusivé.

Odborníci brzy potvrdili, že šlo o muže ve čtyřiceti letech. Podle dokladů a rozpoznatelných znaků šlo o dívčina otce, který byl téměř měsíc pohřešován.

Příčinou smrti bylo těžké poranění hlavy. Laminát byl položen jen několik dní před jeho zmizením. Podezření okamžitě padlo na matku, která vinu kategoricky popírala. Její výpovědi byly rozporuplné a důkazy čím dál více ukazovaly na domácí násilí.

Nejznepokojivější však zůstává otázka, jak mohla dívka „vědět“, kde se její otec nachází. Tvrdila, že k ní přišel ve snu, mluvil s ní a prosil ji, aby zavolala policii.

Sousedé byli v šoku. Rodina vždy působila slušně, bez známek konfliktu. To, co se našlo pod podlahou, tuto představu navždy zbořilo.

Dívka nyní žije u příbuzných. Psychologové s ní pracují každý den, aby jí pomohli zvládnout to, co prožila. Vyšetřování stále pokračuje: matka dál tvrdí, že je nevinná, ale důkazy říkají něco jiného.

A pro všechny, kdo ten příběh slyšeli, zůstává nezodpovězená otázka:
Jak mohla osmiletá holčička tak přesně vědět, že její tatínek leží pod podlahovými prkny?