Donedávna jsem bojovala s rakovinou. Dlouhé měsíce léčby, nemocniční stěny, chemoterapie, po kterých pomalu ubývaly síly… a vypadaly vlasy. Ale jednoho dne jsem od lékaře uslyšela to nejdůležitější: „Jste zdravá.“

Právě v ten vysněný den mě můj milovaný požádal o ruku. Rozplakala jsem se štěstím a samozřejmě jsem řekla „ano“.

Začali jsme připravovat svatbu. Několik týdnů jsem hledala šaty, plánovala detaily a tajně doufala, že mi aspoň trochu narostou vlasy. Ale ne — v zrcadle jsem stále viděla holou hlavu. Musela jsem si pořídit vhodnou paruku, abych se cítila sebejistě.

Hodně jsem se bála, co si lidé pomyslí o mém vzhledu. Mnoho ženichových příbuzných vědělo, že jsem měla zdravotní problémy, ale konkrétně jsem jim nic neříkala, a tak jsem doufala, že si paruky nevšimnou.

A pak přišel ten velký den. Bílé šaty, ženich po mém boku, kostel zalitý světlem a tichým šepotem. Všechno působilo jako sen… dokud nepřišla ona.

Tchyně. Nikdy mě neměla ráda — a já dobře věděla proč. Myslela si, že nikdy nedám jejímu synovi děti, že si měl vzít „zdravou“ ženu.

Přišla beze slova, a v dalším okamžiku jsem ucítila, jak mi z hlavy strhla paruku. Její hlasitý, téměř vítězoslavný smích se rozlehl sálem:

— Podívejte se! Je plešatá! Říkala jsem vám to, ale nikdo mi nevěřil! 😢😢

V sále to zašumělo, někdo se uchechtl, jiný odvrátil pohled, někteří jen ztuhli. Stála jsem tam, tiskla si ruce k hlavě a cítila, jak mě pálí slzy. Bylo mi trapně, bolelo to, cítila jsem se poníženě. Ženich mě objal a snažil se mě uklidnit, ale cítila jsem, jak se mu třese ruka. A pak se stalo něco, co nikdo nečekal — a čeho tchyně okamžitě litovala 😱😱

Můj manžel udělal něco, co nikdo nečekal.

— Mami, — řekl rozhodně, — okamžitě odejdeš ze svatby.

Tchyně zůstala stát, chtěla něco říct, ale on pokračoval:

— Nerespektuješ můj výběr ani moji rodinu. Klidně se všeho vzdám kvůli ní. A nezapomeň — i ty jsi kdysi byla nemocná a táta tě miloval i přesto.

V kostele zavládlo naprosté ticho. Tchyně zbledla, odvrátila se a se slzami v očích odešla pryč. Hosté si špitali — někteří překvapeně, jiní souhlasně.

A manžel mě jen vzal za ruku a zašeptal:

— Teď už bude všechno dobré. Jsme spolu.