Velká svatební síň hučela tichým šumem hlasů. Za pár minut měla začít ceremonie. Ve vzduchu byl cítit čerstvý květinový parfém, šustění látek a cinkání sklenic. Hosté, oblečeni ve svém nejlepším, se bavili, fotili a netrpělivě čekali na okamžik, kdy si novomanželé řeknou dlouho očekávané „ano“.

Stála vedle něj a držela ho za ruku. Šaty se kolem ní rozprostíraly jako oblak a dlouhý závoj téměř lízal podlahu. Na tváři jí zářil úsměv, ale v očích se dala postřehnout jemná stopa neklidu – tak nenápadná, že by si jí všiml jen opravdu pozorný pohled.

— Všechno bude v pořádku — zašeptal ženich a jemně jí stiskl prsty.

Téměř neznatelně přikývla. Ale právě v tom okamžiku… se něco stalo. Něco, co jí zastavilo srdce.

Něco se pohnulo.

Ne v publiku. Ne za ní. Ale pod jejími šaty.

Nejprve to bylo téměř nepostřehnutelné – lehké zavlnění, jako by se látky někdo dotkl zevnitř. Nevěsta se zachvěla a instinktivně ustoupila o krok zpět. Ženich si toho okamžitě všiml.

— Co se děje? — zeptal se s náznakem obav v hlase.

Než mohla odpovědět, pohyb se zopakoval – tentokrát silněji. Látka šatů se zatřásla natolik, že si toho všimli i nejbližší hosté.

V síni zavládlo ticho.

Jedna z družiček si přikryla ústa rukou. Starší teta se pokřižovala. Ženichovo tvář zbledla, jako by mu z těla v mžiku odtekla všecka krev.

Pak se ozvalo šustění – téměř neslyšitelné, ale nepochybné – přicházelo zpod vrstev látky.

Nevěstou projel ledový záchvěv. Měla pocit, že se nemůže pohnout, jako by se zastavil čas.

— To je… nějaký vtip? — zamumlal svědek a nervózně se rozhlížel.

Ale nikdo se nesmál. Všechny pohledy směřovaly k dolní části šatů.

A pak, najednou, se látka zatřásla tak silně, že bylo jasné, že něco se snaží dostat ven.

Síní se rozlehl šokovaný výdech.

Nevěsta, roztřesená, ustoupila ještě o krok dozadu. Ženich k ní instinktivně vztáhl ruce, jako by ji chtěl chránit.

— Sundej ten závoj! — zakřikl někdo z hostů.

Ale závoj s tím neměl nic společného. Všechny oči byly upřené k zemi.

A tehdy, před všemi, se zpod okraje šatů objevila malá hlava.

Kočka. Skutečná, měkká a chlupatá, s obrovskýma zelenýma očima.

Pomalu vylezla ven a posadila se doprostřed červeného koberce, jako by byla hlavní hvězdou celé ceremonie.

Síň explodovala smíchem a výkřiky. Napětí, které ještě před chvílí svíralo každého přítomného, se okamžitě rozplynulo.

Nevěsta si zakryla obličej rukama, zmítaná mezi úlevou a rozpaky. Ženich se nervózně zasmál a objal ji.

Ukázalo se, že kočka patřila majitelům restaurace. Pár hodin předtím se dokázala proplížit do šatny, kde se nevěsta připravovala, a usadila se mezi záhyby jejích vícevrsých šatů – aniž by si toho někdo všiml.

Fotografové toho dne pořídili desítky snímků, které navždy zůstanou ve vzpomínkách všech přítomných. A i když byla ceremonie přerušena tímto nečekaným chlupatým hostem, všichni se shodli, že právě ten moment udělal svatbu nezapomenutelnou.

Dnes si novomanželé s úsměvem říkají, že jejich svatební slib neslyšeli jen příbuzní a přátelé, ale také jejich nový čtyřnohý talisman, který byl u začátku jejich společného života.