Už několik let žiju sama. Manžel mě nedávno opustil navždy, děti se odstěhovaly a přijíždějí jen zřídka. Mojí jedinou stálou společnicí se stala moje fenka – zlatý retrívr jménem Bonya.

Je chytrá, klidná a citlivá. Nikdy nedala poplašný signál bez důvodu. Rozuměly jsme si na půl slova – a právě proto mě její chování znepokojilo.

Začalo to jednoho brzkého rána. Probudil mě zvláštní zvuk – jako by někdo tiše škrábal zeď. Otevřela jsem oči a uviděla, že Bonya stojí u zdi naproti posteli a zuřivě ji drápe tlapkami.

„Co jsi tam našla? Pavouka, nebo co?“ zamumlala jsem a přiblížila se.

Na zdi nebylo nic – žádní pavouci, žádné praskliny. Pohladila jsem Bonyu, odvedla ji do kuchyně, ale jakmile jsme se vrátily do ložnice, znovu běžela k tomu samému místu.

Tak to pokračovalo několik dní. Začínala jsem být podrážděná: nespala jsem, byla jsem unavená, nechápala jsem, co ji tak znepokojuje.

V jednu chvíli jsem to už nevydržela. Zavolala jsem řemeslníka, aby prostě tu zeď rozebral a zjistil, v čem je problém. Řemeslník přijel, vyslechl mě a začal sundávat sádrokarton. Jakmile odkryl potřebné místo, všimli jsme si něčeho hrozného… 😱😱 Pes se nemýlil!

Jakmile to otevřel, vyvalil se ze zdi štiplavý zápach spáleniny.

„Stop! Nedotýkejte se toho,“ řekl ostře a sáhl po baterce.

Uviděli jsme něco, co jsme nečekali: za sádrokartonem byla stará, zčernalá elektroinstalace. Izolace na drátech byla téměř úplně spálená, místy už byl kov obnažený.

Jeden z drátů jiskřil.

„Měla jste neuvěřitelné štěstí,“ řekl mistr. „Ještě chvíli – a měla byste tu požár.“

Později mi vysvětlil, že to byla stará hliníková elektroinstalace, kterou při předchozí rekonstrukci nevyměnili. A někdo prostě problémové místo zakryl sádrokartonem, aby ušetřil.

Bonya ale cítila zápach spáleniny a možná i slyšela slabé praskání, kterého jsem si já vůbec nevšimla.

Po výměně kabeláže a kompletní kontrole elektroinstalace jsem konečně mohla znovu klidně spát. Ale hlavní je, že jsem pochopila, že můj pes není jen věrný přítel. Je to můj opravdový anděl strážný.