Byl to den, o kterém jsem snila od dětství. Všechno — až po poslední ubrousek na stole — bylo pečlivě naplánováno. Sněhobílé šaty, dokonalý účes, perfektní make-up, jemná kytice v rukou — cítila jsem se jako hrdinka vlastní pohádky. Právě jsme si vyměnili prsteny a sálem zněl potlesk. Svatba probíhala perfektně.

Na nádvoří restaurace byla malá fontána — originální dekorace. Voda v ní byla čistá a svěží, tiše zurčela a dodávala celé scéně letní eleganci. Dokonce jsem si říkala, že bude krásnou kulisou pro fotografie.

Když přišel čas krájení dortu, všichni hosté se shromáždili kolem nás s telefony v rukou. Ozývaly se výkřiky „Polibek!“, smích a hudba. Vzala jsem nůž, manžel položil svou ruku na mou — a začali jsme krájet první kousek. Vtom mě náhle zvedl do náruče.

Nejdřív jsem se usmála, myslela jsem, že mě chce romanticky odnést. Ale během sekundy jsem pochopila: nenese mě k stolu ani na parket, ale… k fontáně.

Nestihla jsem ani vykřiknout. V okamžiku byly moje šaty přilepené k tělu, boty promočené, vlasy mi visely přes obličej, make-up stekl. Voda byla ledová, navzdory letnímu teplu. Hosté zůstali stát jako opaření. Někteří potlačili smích, jiní vykřikli.

A on… se smál. Nahlas, upřímně. Pro něj to byla legrace.

Ale pro mě ne. Bylo to zraňující, ponižující.

Na tento den jsem se připravovala měsíce. Šaty stály téměř půlroční plat. Make-up, účes — všechno bylo dokonalé. Chtěla jsem, aby tento den zůstal kouzelný. A místo toho jsem stála v ledové vodě, promočená, zmatená a zahanbená.

Vylezla jsem z fontány, třesoucí se, úplně mokrá. Slzy se mísily s kapkami vody na tváři. Můj manžel se stále smál a říkal svým přátelům: „Bylo to vtipné, ne?“

Ale já už neměla chuť se smát.

Tak jsem to nevydržela a udělala něco, čeho vůbec nelituji. Svůj příběh vyprávím v prvním komentáři a doufám, že mě podpoříte. 😢😢

Přistoupila jsem k němu pomalu, dívajíc se mu přímo do jeho veselých očí.

— Aha, to ti přijde vtipné?

A hodila jsem mu zbytek svatebního dortu přímo do obličeje. Hosté vykřikli.

On zmlkl.

— Teď, když jsi ponížený i ty, jsme si kvit.

— Děkuji, že jsi mi ukázal svou pravou tvář hned první den. Aspoň neztratím roky, než to zjistím.

Rozvod bude zítra.