Každé ráno, vždy ve stejnou hodinu, vyšel důchodce na zápraží svého domu – a tam ho čekal vždy stejný podivný dar: čerstvá bageta, pečlivě zabalená v celofánu. Na obalu byla nápadná etiketa s názvem neznámého obchodu. Název zněl zvláštně, skoro jako z jiné země, a starý muž okamžitě pocítil, že něco není v pořádku.

Poprvé si myslel, že to snad budou sousedé, kteří si všimli jeho samoty a rozhodli se mu pomoci trochou jídla. Byl tím dokonce trochu dojatý, ale chléb nesnědl: v hloubi duše cítil, že dary zdarma nikdy nebývají nevinné.

Druhý den se příběh opakoval: stejná bageta, ve stejném obalu, na stejném místě. Řekl si tedy, že možná sociální služby spustily nový program pomoci důchodcům. Ale zvláštní bylo, že o tom nikdo ze sousedů nemluvil a on sám nedostal žádné oznámení.

Třetí den muž ztratil trpělivost. Všechno ho znepokojovalo: přesná hodina, záhadný původ chleba. Vzal bagetu pod paži a vydal se do nejbližšího obchodu. Když se přiblížil k prodavačce, zeptal se:
— To vy mi nosíte ten chléb? Nebo je to nějaká nová akce?

Žena se na něj podívala, jako by se zbláznil.
— Ale dědečku, my žádné akce ani charitu nemáme. My chléb prodáváme, neroznášíme ho lidem domů, odpověděla suše.

Starý muž vyšel z obchodu ještě zmatenější. A čím víc o tom přemýšlel, tím větší úzkost cítil. Dokonce se bál se toho chleba dotknout – co když do něj někdo něco vložil? Co když ho chce někdo otrávit?

Čtvrtého rána se rozhodl jednat jinak. Ze staré půdy vytáhl svůj starý videokameru, kterou kdysi používal na rodinných oslavách, a nainstaloval ji tak, aby snímala zápraží.

A když si ráno přehrál nahrávku, málem se mu zastavilo srdce. Na obrazovce bylo jasně vidět: malý dron se tiše přiblížil ve čtyři hodiny ráno, zastavil se nad zápražím, jemně položil balíček chleba a okamžitě odletěl.

Důchodci se zatajil dech. To určitě nebyl soused ani sociální služby. Bylo to něco jiného.

S roztřesenýma rukama sebral věci a vydal se na policejní stanici. A tam se dozvěděl něco strašného lehce pousmál:
— No, dědo, vy jste se stal součástí experimentu.

Ukázalo se, že jedna start-upová firma se rozhodla otestovat neobvyklý systém doručování chleba. A jeho adresa se omylem dostala do jejich zákaznické databáze.

A to všechno proto, že pár dní předtím se důchodce při pokusu zjistit počasí na svém telefonu náhodou proklikl reklamou a omylem si předplatil měsíční doručování chleba.

Ani pořádně nechápal, jak se to stalo – zdálo se mu, že „jen klepl na špatné místo“. Ve skutečnosti tím potvrdil zkušební nabídku.

Když si vyslechl vysvětlení, nevěděl, jestli má úlevou vydechnout, nebo se doopravdy rozzlobit. Peníze mu vrátili a předplatné zrušili, ale pocit neklidu mu zůstal.

A ten chléb, který měl stále doma, už nikdy nenašel odvahu ochutnat – ty bagety mu připadaly příliš znepokojivé.