a — prázdno. Ruce se mi třásly, volala jsem chůvě, ale ta hovor nepřijala.

Popadla jsem klíče a rozběhla se k autu, zároveň sledovala polohu v aplikaci. Srdce mi bušilo jako o závod. Letiště… Co když jde o únos?

Když jsem vstoupila do letiště a uviděla, co se tam děje, úplně jsem ztuhla.

Když jsem vešla dovnitř, srdce mi tlouklo tak silně, že jsem měla pocit, že to slyší všichni okolo. Rozhlédla jsem se a okamžitě jsem si všimla růžové tašky, se kterou se moje dcera nikdy nerozcházela.

Lili stála vedle Jessiky, ale nebyly tam samy. Vedle nich stáli dva dospělí lidé, které jsem nikdy předtím neviděla, se strnulými a vážnými tvářemi.

„Co se tady děje?“ — chtěla jsem zakřičet, ale slova mi uvízla v krku. Lidé se okamžitě otočili a já pochopila, že to nejsou obyčejní kolemjdoucí. Jeden z nich udělal krok vpřed a po zádech mi přeběhl mráz.

Lili vypadala vystrašeně, ale snažila se na mě usmát, jako by chtěla říct: „Mami, všechno bude v pořádku.“

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit. Svět se v tu chvíli jakoby zmenšil, když Jessica klidně řekla: „Musíme odejít, jinak…“ — nedořekla.

Uvědomila jsem si, že nás někdo sleduje a situace je mnohem nebezpečnější, než jsem si myslela.

Držela jsem Lili za ruku a začala opatrně ustupovat, přitom hledala cestu ven. Hlavou mi běžely otázky: kdo jsou ti lidé? Proč právě oni? A hlavně — kdo ve skutečnosti ovládá celou situaci?

Nakonec se pravda odhalila. Za tím vším stál můj bývalý manžel, se kterým jsem se před několika měsíci rozvedla.

Přišel spolu se svým komplicem a snažili se unést moji dceru. Ale přišla jsem včas a podařilo se mi tomu zabránit.

Rychle jsem přivolala zaměstnance letiště a oba byli zadrženi. Po zhlédnutí záznamů z bezpečnostních kamer bylo jasné, že opravdu chtěli unést moji dceru, a odvezli je na policii.

Teď jsem klidná, protože moje dcera je v bezpečí, už jí nic nehrozí a můj bývalý manžel byl zatčen a uvězněn.