Na pohřební ceremonii stál osmiletý dítě nehnutě u otce. Když se ukázal důvod, všichni zůstali stát na místě, ohromeni.

Jak čas plynul, přicházeli hosté, aby vyjádřili soustrast, a ona jen tiše hleděla na otce. Matka se ji snažila odvést, přesvědčovala ji, aby odešla, ale dívka klidně opakovala, že chce zůstat u otce až do samého konce.

Lidé se po sobě dívali: někteří se soucitem, jiní s obavami, ale nikdo se neodvážil zasáhnout.

V domě vládlo ticho, jen občas zaznělo tiché vzlykání dospělých. Dítě nejedlo, nesedlo si, jen poprosilo o židli, aby mohlo být ve stejné výšce jako rakev.

Čas ubíhal pomalu, blížila se noc a dívka zůstávala nehybná, jako by na něco čekala.

Když se začala hlásit únava, babička ji přikryla lehkou dekou a mnozí se rozptýlili.

Náhle se dívka prudce zvedla, opřela se o okraj rakve a opatrně do ní vlezla. Uložila se na tělo otce a objala ho.

Nejprve hosté vykřikli a spěchali, aby ji odtáhli, ale když spatřili, co se uvnitř odehrává, všichni oněměli úžasem.

V místnosti zavládlo ticho, bylo slyšet jen rovnoměrné dýchání dívky.

Kamila ležela na otci, ale nespala – její oči byly otevřené a soustředěné. Zdálo se, že se snaží něco zaslechnout, zachytit cosi neviditelného pro ostatní.

Ruce otce se najednou, jako kouzlem, ocitly na její zádech – lehký, ale jasně cítitelný dotek, který nešlo vysvětlit.

Někteří dospělí zůstali stát bez hnutí, jiní se snažili najít racionální vysvětlení:

„To je náhoda… tělo se pohnulo samo…“ Ale nikdo nemohl popřít pocit zvláštní harmonie, který naplnil místnost.

Matka Kamily přistoupila blíž, ale neodvážila se tento zvláštní okamžik přerušit. Babička tiše pronesla: „Dejte jí čas… možná je to její způsob rozloučení.“

Po několika minutách dívka opatrně vstala, jako by něco přijala a pochopila.

Narovnala se, pohladila otcovy šaty a tiše řekla: „Sbohem, tati.“ Poté, aniž by se ohlédla, sestoupila ze židle a posadila se k matce.

Hosté stáli mlčky. Nikdo nemluvil o tom, co se právě stalo, ale v srdcích všech se usadilo zvláštní vědomí: někdy je pouto mezi životem a smrtí silnější, než se zdá, a některá rozloučení nelze vyjádřit slovy.