Vždycky jsem si myslela, že mám ideální rodinu: starostlivého manžela, úžasnou dcerku a útulný domov. Ale jedno ráno změnilo úplně všechno.

Seděly jsme s dcerou v kuchyni, když manžel, spěchající do práce, přišel pro peněženku. Já odešla do obýváku, abych mu ji podala, a on zůstal s dcerou sám. Když jsem se vrátila, vyprovodila jsem ho a znovu si sedla ke stolu.

A tehdy se na mě má čtyřletá dcera vážně podívala a zeptala se:

— Mami, jsi nemocná?

Usmála jsem se, myslela jsem si, že jde jen o dětskou zvědavost.

— Ne, miláčku, jsem zdravá. Proč se ptáš?

Sklopila oči a pošeptala:

— Protože tatínek říkal, že jsi nemocná… a dal ti do čaje lék. A mně řekl, ať to neříkám. Sliboval, že když budu mlčet, koupí mi zmrzlinu.

Uvnitř mě úplně zamrazilo. V hlavě mi zněla jen jedna otázka: Proč manžel něco přidává do mého čaje?

Ten den jsem čaj samozřejmě nepila. Místo toho jsem se rozhodla mlčet a jen pozorovat. Ale jak zjistit pravdu?

Rozhodla jsem se nedat nic najevo. Několik dní po sobě jsem pečlivě sledovala jeho chování. A pak jsem si všimla zvláštnosti: každé ráno přidával něco jen do mého hrnku.

Srdce mi bušilo strachem, ale navenek jsem se snažila působit klidně. Jednoho dne jsem opatrně přelila zbytek čaje do malé nádobky a odnesla ho do laboratoře. Když přišly výsledky analýzy, byla jsem šokovaná tím, co jsem se o svém muži dozvěděla.

Jako by mnou projel elektrický proud: v nápoji bylo silné uspávací sedativum.

Najednou všechno dávalo smysl. Pochopila jsem, proč jsem se poslední dobou cítila pořád unavená, podrážděná a ospalá. Myslela jsem si, že je to stres nebo únava, ale ve skutečnosti mě manžel úmyslně udržoval v polospánku.

Ale proč? Odpověď se brzy ukázala sama. Jednou jsem zaslechla, jak po telefonu šeptem mluví, myslel si, že pevně spím. V jeho hlase byla něha, kterou jsem už dávno neslyšela. Mluvil s ní.

A pak přišlo to nejhorší. Jednoho večera, když jsem zase „spala“ na gauči pod vlivem sedativ, ji přivedl k nám domů.

Smáli se, šeptali si přímo v našem obýváku, zatímco já ležela opodál a předstírala, že spím.

Tehdy jsem definitivně pochopila — všechno, co jsem považovala za lásku a rodinné štěstí, byla lež. Manžel mě trávil sedativy, aby mu nic nestálo v cestě k jeho druhému životu.