Hustou džunglí se rozlehl pronikavý nářek divokého tvora. Zdálo se, že sama příroda zadržela dech, když poslouchala tento zoufalý křik o pomoc. Malý tygřík, ještě příliš slabý na to, aby se dokázal vyrovnat s nemilosrdnými silami přírody, se ocitl v smrtelné pasti.

Ten den se procházel po břehu řeky, hrál si s opadaným listím a snažil se napodobovat svou matku, která někde nedaleko lovila. Náhlý poryv větru zlomil suchou větev stromu, na kterou se vyšplhal, a s praskotem dřeva se mládě zřítilo přímo do divokých vod.

Studený, prudký proud ho zmítal jako hračku. V zoufalství se tygřík zachytil packami o kus větve trčící z vody. Jeho drobné drápky se zatínaly do kůry, oči měl rozšířené hrůzou a srdce mu bušilo tak, že se zdálo, jako by mělo vyskočit z hrudi.

Proud byl tak silný, že každá vteřina se zdála nekonečná. Jeho malé tělíčko se třáslo zimou i strachem, síly ho pomalu opouštěly.

Volal svou matku, ale ta byla příliš daleko, aby slyšela jeho zoufalý křik. Když už nedokázal dál bojovat a začal se potápět, stalo se něco neuvěřitelného. Přišel mu na pomoc někdo zcela nečekaný

Z hloubi lesa se ozval těžký dusot. K řece se přiblížil obrovský šedý stín. Byl to slon. Jeho majestátní tělo se tyčilo nad bouřícími vodami a jeho oči vyzařovaly moudrost a klid.

Když spatřil tygříka, bojujícího o život, slon vydal hluboký táhlý zvuk, jako by se ho snažil uklidnit.

Slon opatrně vstoupil do řeky. Voda se vzdouvala a vířila kolem jeho mohutných nohou, ale on nezaváhal. Jeho dlouhý chobot se natáhl k malému tygříkovi.

Mládě se nejdřív vyděsilo, myslelo si, že je to další nebezpečí, ale vzápětí ucítilo teplý dotek. Chobot pevně obtočil jeho drobné tělíčko, zvedl ho nad divoký proud a jemně přenesl na břeh.

Na souši slon opatrně položil tygříka do měkké trávy. Mládě se třáslo, srst mělo úplně promočenou, oči plné slz a strachu.

Několik vteřin leželo bez hnutí, a pak vzhlédlo ke svému zachránci. Slon tiše zatroubil, jako by říkal: „Teď jsi v bezpečí.“

Tygřík, i když vyděšený k smrti, pocítil vděčnost. Opatrně se otřel čumáčkem o nohu obra, jako by v něm poznal ochránce.

A v tu chvíli bylo jasné: i v divoké přírodě, kde je každý den bojem o přežití, se může stát zázrak. Tam, kde by z predátora a velikána mohli být nepřátelé, zrodilo se nečekané pouto.