Muž zachránil z lesa zraněnou gorilu: po mnoha letech se znovu setkali – a to, co udělal divoký tvor, všechny šokovalo 😱😱
Muž našel v lese zraněné gorilí mládě. Leželo v mokré trávě, nehýbalo se a na tlapce mělo hlubokou ránu. Sotva dýchalo. Muž nedokázal odejít – opatrně ho zabalil do svého pláště a odnesl domů.
Staral se o něj, převazoval rány, krmil ho z lahvičky, hřál u krbu a mluvil s ním, jako by to bylo dítě.
Gorila si rychle zvykla na svého zachránce, a on – na ni. Žili spolu několik měsíců, a gorila rostla: byla silná, mohutná, ale v očích měla překvapivě klidný a laskavý pohled.
Jenže podle zákona bylo zakázáno chovat divoké zvíře doma. Jednoho dne si sousedé všimli v okně velkého zvířete a nahlásili to úřadům.
Druhý den k muži přijeli pracovníci ochranářské služby. Prosil je, aby mu gorilu nechali, ujišťoval, že nikomu neublíží – ale rozhodnutí už padlo.
Gorilu odvezli, a starý muž zůstal sám v prázdném domě. Dlouho seděl u prázdné klece, hladil staré lano, s nímž si gorila kdysi hrála, a plakal – nemohl se smířit se ztrátou.
Uplynuly roky. Gorilu převezli do místní zoologické zahrady, kde si rychle zvykla. Ošetřovatelé se divili, jak je klidná a inteligentní – nikdy neprojevovala agresi a s tichým zájmem sledovala lidi.
Mezitím lékaři u muže zjistili rakovinu mozku. Nemoc postupovala rychle a naděje nezbývala – měsíc, možná dva. Sotva vstal z postele, málo jedl i mluvil, ale jedna myšlenka ho neopouštěla: chtěl naposledy vidět svého přítele – gorilu.
O jeho příběhu napsaly místní noviny a vedení zoo, dojaté k slzám, se rozhodlo splnit mu poslední přání.
V den setkání ho přivezli do zoo na nosítkách, zabaleného v dece. Sotva dýchal, oči měl napůl zavřené, ale byl šťastný. Pracovníci otevřeli bránu a opatrně ho vnesli do výběhu. Gorila seděla v rohu zády k nim.
Když zaslechla tichý kašel, otočila se. Několik vteřin na něj jen hleděla, jako by nemohla uvěřit. Pak se pomalu zvedla a šla k němu, těžce našlapujíc. Všichni přítomní zadrželi dech.
Byli si jistí, že gorila ho po tolika letech nepozná, a pro jistotu měli připravené uspávací šipky.
Gorila přistoupila ke starému muži, naklonila hlavu – a udělala něco, co všechny šokovalo
Gorila se opatrně dotkla jeho ruky, očichala ji, pak vydala hluboký, táhlý zvuk – něco mezi vzlykem a sténáním – a náhle ho objala oběma tlapami.
Nedržela ho pevně – jen ho přivinula k sobě, jako by se bála, že ho znovu ztratí. V jejích očích se leskly slzy, dech se jí zrychlil, tiše vrčela, jako by plakala.
Stařec zvedl ruku, pohladil ji po hlavě a slabě se usmál.
Nikdo nedokázal zadržet slzy. Gorila seděla vedle něj, nepouštěla ho, jemně se houpala dopředu a dozadu a vydávala tiché, skoro lidské zvuky – jako by s ním mluvila.
Po několika minutách starý muž zavřel oči – a ošetřovatelé pochopili, že navždy usnul.
Gorila ještě dlouho seděla vedle něj, nehnutě. Když se pracovníci pokusili tělo odnést, nedovolila to – vrčela a chránila ho, dokud se nepřesvědčila, že s ním zacházejí s úctou.