Toho dne se sanitka vracela ze zásahu. Záchranáři byli unavení, ale soustředění – den byl náročný, výjezdy se střídaly bez přestávky. Najednou ale vozidlo prudce zabrzdilo — uprostřed silnice seděl pes.
Díval se přímo na vůz. Ani klakson, ani světla – nic ho nepohnulo. Zdálo se, že pes chce lidem něco sdělit.
Zdravotník si myslel, že je zvíře zraněné nebo ztracené, a tak vystoupil z vozu. Pes se však jen klidně přesunul na kraj cesty — neutekl, nebál se.
— Tady něco nehraje, — zamumlal řidič.
— Pojďme za ním, — navrhla zdravotní sestra.
Jako by je slyšel, pes se pomalu vydal směrem k hustému křoví a často se otáčel, jestli ho následují. Pak se zdravotník zarazil.
— Tudy! Rychle! — vykřikl.
To, co objevili v křoví, všechny šokovalo 😲😲 Pokračování v prvním komentáři 👇👇
V trávě pod keři ležel starší muž. Byl v bezvědomí, měl modré rty a slabý puls. Byl sám — nebýt psa, nikdo by ho nenašel.
Záchranáři okamžitě zasáhli: kyslík, nosítka, injekce… Muž byl urychleně převezen do nemocnice. A pes? Běžel celou cestu vedle sanitky. Unavený, ale nezdolný.
Na příjmu psa nikdo nevyhodil. Nakrmili ho, pohladili, někdo přinesl vodu. Všichni byli ohromeni jeho věrností.
Po jednom dni byl muž přeložen z JIP na běžné oddělení. A celý personál – včetně sester i ošetřovatelů – prosil primáře: „Prosím, dovolte psovi navštívit svého pána… udělal pro něj tolik.“
A lékař souhlasil.
Když psa přivedli na pokoj, zavládlo ticho. Muž s námahou zvedl hlavu… a rozplakal se. Pes tiše zakňučel, přiblížil se k posteli a přitulil se k němu.
Od té chvíle se všechno začalo zlepšovat. Pacient každý den čekal na svého přítele u okna. Povídal si s ním a sliboval, že se půjdou projít, hned jak se uzdraví.