Vešel jsem do květinářství, abych koupil kytice pro svou ženu a dceru. Už jsem si jednu vybral, když jsem si náhle všiml starého muže u vchodu.

Měl na sobě staromódní kabát, kalhoty s ostrým pukem, obyčejné boty a košili pod kabátem.

Nevypadal jako bezdomovec. Byl prostě chudý. Ale přitom neuvěřitelně upravený a důstojný.

Přistoupila k němu mladá prodavačka. Ani se na něj nepodívala a hned řekla:

— Co tu děláš, dědo? Překážíš zákazníkům.

Stařík neprotestoval, jen tiše odpověděl:

— Promiňte, slečno… Kolik stojí větvička mimózy?

Prodavačka otráveně odpověděla:

— To myslíš vážně? Vidím, že nemáš peníze. Tak proč se ptáš?

Stařík vytáhl z kapsy tři zmačkané desetieurové bankovky a nesměle se zeptal:

— Možná by se našlo něco za třicet eur?

Prodavačka se podívala na peníze, pohrdavě se usmála a vytáhla z košíku téměř uvadlou větvičku mimózy – zlomenou, bez barvy.

— Tady, vezmi si to. A teď vypadni.

Stařík si větvičku vzal a zamyšleně se ji pokusil narovnat. V tu chvíli jsem uviděl, jak mu po tváři stekla slza. V jeho výrazu byl takový smutek, že mě to hluboce zasáhlo.

Bylo mi toho starého muže strašně líto a rozhodl jsem se dát té drzé a arogantní prodavačce lekci.

Přistoupil jsem k prodavačce, v očích jsem měl vztek:

— Uvědomuješ si, co právě děláš?

Otočila se ke mně a zbledla. Zmlkla.

— Kolik stojí celý ten košík? — zeptal jsem se jí.

— Cože? No… asi dvě stě eur — zamumlala.

Vytáhl jsem peníze, podal jí je, vzal košík s kyticemi a podal ho starému muži.

— Tady, vezměte si to. Zasloužíte si to. Popřejte své ženě krásné narozeniny.

Stařík tam stál, neschopen uvěřit vlastním očím. Jemně se usmál. Slzy mu stále tekly po tváři, ale stále svíral tu zlomenou větvičku.

— Pojďte se mnou — navrhl jsem mu.

Vešli jsme do obchodu vedle. Koupil jsem dort a dobrou láhev vína.

Stařík tam stál s kyticí v náručí.

— Dědo — řekl jsem — nedělejte si starosti. Já mám peníze. A vy máte ženu, kterou milujete. Udělejte jí radost.

Přikývl, neschopen zadržet slzy.

— Jsme spolu už pětačtyřicet let… Je nemocná… Ale jak bych mohl přijít bez květin na její narozeniny? Děkuji ti, chlapče…