Nejděsivější není to, že si někoho pustíš domů.
Ale to, jak rychle začne jednat, jako by mu ten domov patřil.

Tento příběh je o mé kamarádce — říkejme jí Lora. Je jí 56 let, je rozvedená a žije sama v třípokojovém bytě. Její syn je dospělý a samostatný. Má klidnou práci a je zvyklá spoléhat se sama na sebe.

S Markem se seznámila náhodou. Je mu 59, je vdovec. Nejprve jen rozhovory a procházky. Po letech samoty bylo příjemné mít vedle sebe někoho blízkého.

Po několika týdnech si začal stěžovat na svůj pronájem. Vysoký nájem, hluk, problémy.

— Máš přece dost místa, — řekl jednou. — Nastěhuju se k tobě jen na pár měsíců. Budu přispívat na energie a pomáhat.

Lora souhlasila.

První dny byly klidné. Pak ale začal „pomáhat“ až příliš.

Kritizoval, jak vaří. Přestavoval nábytek. Stanovil pravidla: spát do deseti, větrat podle plánu, nekupovat „nezdravé“ jídlo. Kontroloval nákupy.

— Dělám to pro tebe, — říkal.

Postupně se péče změnila v kontrolu. Lora začala zůstávat déle v práci, aby byla méně doma.

Jednoho večera jí zavolal syn — říkejme mu Daniel.

— Mami, můžu u tebe pár týdnů bydlet? Pohádali jsme se s přítelkyní.

— Samozřejmě, přijeď, — odpověděla bez váhání.

Markovi se to nelíbilo.

— Už tak je tu málo místa. Proč by měl dospělý muž bydlet s matkou? — řekl podrážděně.

Lora klidně odpověděla:

— Je to jeho domov stejně jako můj.

Když Daniel přijel, napětí vzrostlo. Mark začal dělat poznámky, zvyšoval hlas, prosazoval svá pravidla.

V jednu chvíli chytil Loru za ruku:

— Srovnej si ho. Nebo ať odejde.

A tehdy všechno pochopila.

Nešlo o syna.
Šlo o to, že někdo, kdo byl v jejím bytě jen dočasně, si začal nárokovat kontrolu.

Klidně se mu vytrhla.

— Sbal si věci. Máš hodinu.

Křičel, obviňoval ji, mluvil o právech. Ale Lora poprvé cítila klid.

O čtyřicet minut později stál v chodbě s taškami.

— Budeš toho litovat, — řekl.

— Ne. Jen si chráním svůj domov, — odpověděla.

Když se dveře zavřely, byt byl tichý. Opravdu tichý.

Daniel u ní zůstal několik týdnů, pak se usmířil s přítelkyní a odstěhoval se.

Před odchodem jí řekl:

— Mami, když někdo začne v tvém domě určovat pravidla, je to varovný signál.

Lora večer seděla s čajem a uvědomila si jednu věc:

Dobrota je krásná.
Ale hranice jsou důležitější.

Domov je místo, kde rozhoduješ ty. A když se to někdo snaží změnit, je potřeba ho zastavit hned.