Zanechal městské ulice za sebou a vydal se do vesnice svého dětství. Jakmile však překročil polorozbořenou kamennou bránu, všichni pohledy se od něj odvrátily – ne ze studu, ale ze stínu tiše neklidného strachu…
Grigorij Melnikov strávil šestadvacet let pod cizími střechami, stěhoval se mezi byty, zaměstnáními i láskami, až ho ve městě začal dusit ten pečlivě
[...]








